Z 39 na 60 procent, ale ne na sto
Hamburger Hochbahn aktuálně provozuje přibližně 1 200 linkových autobusů. Z toho je 432 čistě elektrických, což představuje podíl zhruba 39 procent. Společnost od roku 2020 nakupuje výhradně emisně nezávadné vozy, přesto zůstává většina flotily na naftový pohon.
Plánovaný nákup až 240 nových elektrobusů by měl tento poměr do roku 2031 posunout na 60 procent. To je významný krok vpřed, ale zároveň to znamená, že i za šest let bude každý pátý autobus v Hamburku jezdit na fosilní palivo nebo jeho derivát.
Podle dostupných informací by nové elektrobusy mohly pocházet z rámcové smlouvy uzavřené koncem roku 2024 s Daimler Buses. Mercedes-Benz byl vybrán jako jediný dodavatel pro až 350 vozů typu eCitaro a eCitaro G. Zda se nyní plánovaných 240 autobusů naplní právě touto smlouvou, však Hochbahn explicitně nepotvrdila.
150 „záložních“ autobusů pro krizové situace
Zatímco elektrobusy přibývají, Hamburk zároveň oznámil pořízení až 150 dodatečných vozidel s konvenčním pohonem. Ty mají sloužit jako pojistka pro mimořádné situace – například rozsáhlé výpadky elektřiny, evakuace obyvatelstva nebo náhlý nárůst poptávky po dopravě.
„Náš kurz zůstává jasný: Elektrifikaci autobusové flotily konzistentně dotahujeme do konce. Zároveň neseme odpovědnost za to, aby městská doprava fungovala i v krizových situacích stabilně, flexibilně a spolehlivě,“ uvedl Robert Henrich, předseda představenstva Hamburger Hochbahn.
Dopravní podnik tak reaguje na geopolitickou nejistotu a potenciální rizika spojená s plnou závislostí na elektrické energii. Stejná logika ostatně vedla i rakouské Železnice ÖBB k tomu, aby si v uplynulých letech ponechaly část dieselových lokomotiv jako strategickou rezervu.
Diesel přechází na HVO, ale nezmizí
Od ledna 2026 začala Hamburger Hochbahn postupně převádět stávající naftové autobusy na HVO (hydrotreated vegetable oil) – biopalivo z obnovitelných zdrojů, které dokáže snížit bilanční CO₂ emise až o 90 procent oproti klasické naftě. Tento krok má zmírnit ekologický dopad vozidel, která zatím nelze nahradit bateriovými variantami.
HVO však není všelék. Jde o tzv. „drop-in“ palivo, které sice funguje v běžných naftových motorech, ale jeho dostupnost a cena kolísají. A hlavně: autobusy stále produkují lokální emise pevných částic a oxidů dusíku, které v městském prostředí zhoršují kvalitu ovzduší. Elektrifikace tak zůstává jedinou cestou k skutečně čisté městské dopravě.
Odklad už podruhé: z 2030 na neurčito
Hamburk původně chtěl mít veškerou autobusovou dopravu bezemisní do roku 2030. Před dvěma lety však tento termín posunul na 2032. Nyní, s ohledem na plánované nákupy a zachování konvenčních vozidel, už ani tento nový cíl není reálný.
Trend je přitom v německých městech viditelný i jinde. Hamburský dopravní podnik VHH (Verkehrsbetriebe Hamburg-Holstein), který provozuje dopravu za hranicemi města, rovněž couvl z původního cíle 2030 a nyní hovoří o „začátku 30. let“. Důvody jsou podobné: technologické limity, vysoké náklady a potřeba udržet provozní flexibilitu.
Zatímco německá metropole zpomaluje, jiná města v Evropě jedou naplno. Oslo deklaruje kompletní přechod na elektrobusy již v roce 2025, Kodaň plánuje stejný krok do 2025–2026 a Amsterdam má v provozu přes 200 elektrobusů s cílem dosáhnout 100 procent do roku 2028.
Co to znamená pro české města?
Zkušenost z Hamburku je varováním i inspirací pro české dopravní podniky. Dopravní podnik hl. m. Prahy provozuje v současnosti několik desítek elektrobusů, celková flotila však čítá přes 1 200 vozidel. DPMB v Brně je na tom podobně – elektrobusy tvoří jen zlomek vozového parku. Oba podniky čelí stejným výzvám: vysokým pořizovacím cenám, potřebě dobíjecí infrastruktury a otázce, jak zajistit provoz v zimních měsících, kdy baterie ztrácejí kapacitu.
Hamburk se rozhodl pro střední cestu: pokračovat v elektrizaci, ale nezavřít dveře konvenčním technologiím. „Výkonná městská doprava musí dnes zvládat obojí – být udržitelnější a zároveň odolná vůči krizím a výpadkům. Tyto dva cíle si neodporují, musí se promýšlet společně,“ dodala Saskia Heidenberger, ředitelka autobusové divize Hochbahn.
Kdy dorazí opravdu čistá doprava?
Hamburger Hochbahn svým rozhodnutím otevírá širší debatu: Je lepší tvrdý termín, který se nedodrží, nebo realistický plán, který počítá s rezervami? Pro obyvatele města to znamená, že na plně tiché a bezemisní autobusy si ještě několik let počkají. Zároveň je ale jisté, že každý nový elektrobus nahradí starší naftový vůz a zlepší kvalitu ovzduší v ulicích.
Evropa si klade za cíl dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Městská autobusová doprava by přitom měla být jedním z prvních sektorů, který tento cíl naplní – technologie existují, dotace jsou dostupné a veřejný zájem roste. Otázkou zůstává, zda politická vůle a provozní kapacity budou stejně rychlé jako ambice.
