Co přesně se stalo
Podle deníku Der Spiegel převedlo německé spolkové ministerstvo hospodářství projektovou společnost Northvolt Drei Project GmbH pod státní kontrolu — aniž by to oznámilo veřejnosti. Podíly ve firmě od té doby drží v svěřenské správě jménem německé vlády společnost LG Batterie GmbH a další mezičlánek. Fakticky jde o tichou formu zestátnění zbytků projektu.
Krok následoval po rozhodnutí hamburského soudu ohledně zbývajících dotací ve výši až 264 milionů eur, které chtěla vláda zajistit. Ministryně hospodářství Katherina Reiche teď chce projektovou společnost — respektive to, co z ní zbylo — co nejrychleji předat firmě Lyten. Ta má podle reportáže webu electrive od 1. července převzít první závazky, včetně výplat zaměstnancům. Prodej měl v úterý 30. června posvětit finanční výbor zemského sněmu Šlesvicka-Holštýnska, který je přes konvertibilní dluhopis jedním z věřitelů.
Účet, který nesedí
Právě cena je politicky výbušná. Šedesát milionů eur je hluboko pod tím, co pořízení a výstavba areálu stály. Samotný pozemek přišel podle Der Spiegel zhruba na 50 milionů eur, stavební práce na dalších 260 milionů a projektová společnost navíc koupila stroj na výrobu bateriových článků za 51 milionů eur.
K tomu se přidávají desítky milionů eur, které spolková vláda a spolková země zaplatí za samotné uzavření projektové společnosti — odstupné zaměstnancům a procesní náklady. Celková mezera tak přesahuje 300 milionů eur a padá na bedra státu. Otázka, kterou si klade i Der Spiegel, zní nepříjemně: nejde vlastně o nepřímou dotaci soukromé americké firmě? Ministerstvo hospodářství se k tomu odmítlo vyjádřit.
Areál v Heide přitom není hotová továrna. V současném stavu jde o zainvestovaný průmyslový pozemek s technikou — od funkční gigafactory na výrobu baterií má daleko.
Jak se z evropské naděje stal největší švédský krach
Aby byl rozsah příběhu jasný, je třeba se vrátit o pár let. Northvolt založil v roce 2016 bývalý manažer Tesly Peter Carlsson a firma se rychle stala symbolem evropské ambice postavit vlastní bateriový průmysl nezávislý na Číně. Nasbírala přes 15 miliard dolarů v kapitálu i dluhu, mezi investory a odběrateli figurovaly Volkswagen, Goldman Sachs i BMW.
Zlom přišel v roce 2024. V červnu zrušilo BMW kontrakt za dvě miliardy dolarů, protože Northvolt nedokázal dodávat včas. Následovalo rušení výzkumného centra v San Francisku a na podzim propuštění zhruba 1 600 lidí — čtvrtiny globálních zaměstnanců. Firma nezvládla to nejtěžší: rozjet sériovou výrobu v kvalitě a objemech, které slibovala.
V listopadu 2024 požádal Northvolt o ochranu před věřiteli podle americké Chapter 11. V pokladně měl zhruba 30 milionů dolarů — na týden provozu — proti dluhům ve výši 5,8 miliardy dolarů. Carlsson druhý den rezignoval. Definitivní tečku udělal 12. březen 2025, kdy Northvolt vyhlásil bankrot ve Švédsku. Šlo o největší úpadek v moderní švédské průmyslové historii.
Za pádem nestála jediná chyba, ale souběh několika: rostoucí náklady kapitálu, přetržené dodavatelské řetězce a hlavně pomalejší růst evropského trhu s elektromobily, než s jakým se počítalo. Automobilky ve druhé polovině roku 2024 snížily plány výroby elektromobilů — a s nimi i poptávku po článcích, na které Northvolt vsadil všechno.
Kdo je Lyten, firma, kterou v Česku skoro nikdo nezná
Lyten je startup z kalifornského San Jose založený v roce 2015. Nevyrábí klasické lithium-iontové baterie — specializuje se na lithium-sírové články a materiál zvaný 3D grafen. Lithium-sírová chemie slibuje více než dvojnásobnou hustotu energie oproti lithium-iontovým bateriím a obejde se bez niklu, manganu a kobaltu, tedy bez surovin, jejichž těžba je drahá a geopoliticky citlivá. Zatím ale nejde o technologii ověřenou v masovém měřítku; Lyten dnes dodává baterie hlavně pro drony, autonomní systémy a obranný sektor.
Firma má za sebou přes 625 milionů dolarů v kapitálu a mezi investory patří Stellantis, FedEx, Honeywell, Evropský investiční fond i lucemburský státní fond. Žádný jednotlivý investor přitom nedrží víc než pět procent — což firmě umožňuje prezentovat se jako nezávislá a „západní".
Heide navíc není první evropská akvizice Lytenu. V únoru 2026 firma dokončila převzetí švédských aktiv Northvoltu — gigafactory Ett ve Skellefteå a výzkumného centra ve Västeråsu — v hodnotě kolem 5 miliard dolarů a s výrobní kapacitou 16 GWh. Provozuje také velkou továrnu na bateriová úložiště v polském Gdaňsku a plánuje gigafactory v Nevadě. Zbytek Northvoltu v Německu tak zapadá do širší strategie: poskládat z trosek evropského šampiona levně nabytý výrobní řetězec.
Proč je to víc než jen účetní ztráta
Northvolt byl vlajkovou lodí evropské snahy dohnat Asii ve výrobě baterií. Německo do něj — v případě Heide společně se spolkovou zemí — nasypalo veřejné peníze právě proto, aby výroba zůstala v Evropě. Že teď stát polotovar předává americkému startupu za zlomek nákladů, je symbolicky nepříjemné: evropská průmyslová politika zaplatila pozemek, halu i stroje a plody případného úspěchu sklidí firma z Kalifornie.
Politická kritika se přitom vznáší už delší dobu. Opoziční i vládní politici mluvili v souvislosti s Northvoltem o „chybné plánovací dotační politice", „nejdražším ministrovi hospodářství pro daňového poplatníka" a o „katastrofálním plýtvání". Tichý způsob, jakým ministerstvo převzalo projektovou společnost a bez komentáře ji předává dál, celou věc nezklidní.
Zůstává i věcná pochybnost: dokáže mladý startup rozjet výrobu tam, kde selhal mnohem větší a lépe financovaný Northvolt? Lyten slibuje, že evropské závody nejdřív restartuje na stávající lithium-iontové technologii NMC a lithium-sírové články přidá až postupně. Jestli se to povede, ukáže teprve několik příštích let. Do té doby zůstává jistá jen ta jedna položka — účet pro daňové poplatníky.
