Analýza a komentář redakce
Výroba běží od dubna. Teď přicházejí cestující
Zlatá karoserie a dveře vyklápěné vzhůru přitahují objektivy spolehlivě. Tentokrát je ale zajímavější, kdo smí nastoupit. Ashok Elluswamy, šéf vývoje umělé inteligence Tesly, podle Reuters při čtvrteční akci oznámil otevření jízd veřejnosti. Firma je nabízí v omezených oblastech texaského Austinu.
Se začátkem sériové výroby si tuto událost nepleťme. Tesla podle Reuters spustila výrobu Cybercabu v dubnu 2026 a Elon Musk už tehdy krotil očekávání upozorněním na velmi pomalý rozjezd. Září přináší další krok: možnost svézt se. K masovému rozšíření služby odtud ještě vede dlouhá cesta.
Dobře to ukazuje jediný údaj. Večer 2. září měla Tesla podle texaské evidence, do které nahlédla Reuters, registrováno 45 Cybercabů. Kolik z nich právě obsluhovalo zákazníky, z registrací nezjistíme. Obrázky z Austinu tedy zachycují start malé flotily, nikoli tisíce taxíků v ulicích amerických měst.
Proč je chybějící volant důležitější než další kilometry dojezdu
Dvoumístný Cybercab řidiče vůbec nepotřebuje ve svém konstrukčním zadání. Tesla přitom do této chvíle stavěla robotaxi službu na Modelu Y; u některých vozů je na palubě lidský bezpečnostní dohled. V Cybercabu si cestující při komplikaci prostě nevezme řízení zpátky. Ovládací prvky pro něj chybějí.
To je docela jiná debata než obvyklé porovnávání dojezdu a nabíjení. S autem si dnes kupujeme i možnost kdykoli vyrazit. Pokud by nám stejnou svobodu poskytla spolehlivá služba za přijatelnou cenu, druhé auto v domácnosti by pro část lidí přestalo dávat smysl. A taxislužbám by se změnily náklady.
Právě na nákladech ovšem bude záležet. Vůz bez řidiče pořád potřebuje servis, úklid nebo opravu poničeného interiéru. Provozovatel musí zajistit dohled nad flotilou a někdo má cestujícím pomoci, když nastane problém. Odstranit člověka ze sedadla řidiče ještě neznamená odstranit lidskou práci z celé služby. Bez započtení těchto výdajů jsou sliby levné přepravy jen částí účtu.
This is what the streets are going to look like.
Tesla is going to flood cities with these things.
Cooler roads.
Safer transportation.
No steering wheel.
No pedals.
Just futuristic cars moving people around on their own.
We’ve talked about this future for years.
Now I’m… pic.twitter.com/soHsVkabMB— Teslaconomics (@Teslaconomics) September 4, 2026
„iPhone moment“? Zatím spíš sázka na něj
Na přirovnání k iPhonu něco je. Od Cybercabu jeho příznivci očekávají změnu návyků: dopravu si otevřeme v telefonu místo toho, abychom šli k vlastnímu autu. Takovou změnu ale žádná premiéra sama nezařídí. Lidé si ji osvojí, až jim bude dobře sloužit i v docela obyčejný den.
Taxi má přijet, odvézt nás za rozumné peníze a zastavit poblíž cíle. To zní samozřejmě. Zkušenosti Reuters s dosavadní robotaxi službou Tesly však ukazují, že ani tyto základní požadavky zatím nejsou samozřejmostí.
Reportéři při dřívějším zkoušení v Dallasu a Houstonu naráželi na dlouhé čekání i chvíle, kdy jízda nebyla dostupná vůbec. V Dallasu vůz reportéra třikrát vysadil přibližně patnáct minut pěšky od požadovaného cíle, ačkoli adresa ležela v inzerované oblasti služby. Tyto zkušenosti se netýkají nově nasazeného Cybercabu. Patří ale k hodnocení sítě, do které přichází: zákazníkovi nestačí dobře jedoucí auto, pokud ho služba nedoveze tam, kam potřebuje.
Mezitím už na stejném trhu působí konkurence. Reuters napočítala v texaské evidenci 988 vozidel Wayma proti 420 vozům celé autonomní flotily Tesly, včetně Cybercabů. Registrace nevypovídají o počtu uskutečněných jízd a nejsou samy o sobě měřítkem kvality. Přesto připomínají, že Tesla nevstupuje do neobsazeného oboru. Za vítěze ji kvůli novému autu vyhlásit nemůžeme.
Flotila Cybercabů na objednávku? Zatím formulář zájmu
Vedle prvních jízd se šířil i tweet Sawyera Merritta upozorňující na zájemce o nákup flotil. Odkazuje na skutečný formulář Tesly. Automobilka jeho prostřednictvím sbírá kontakty pro budoucí příležitosti v síti Robotaxi.
Tesla tím dává najevo, že do sítě počítá také s dalšími provozovateli. Ti budou potřebovat mnohem víc než formulář: znát pravidla, rozdělení odpovědnosti a výdajů i místa, kde mohou své vozy provozovat. A lze očekávat, že se jim to dostane.
Otevřená zůstává také cena svezení. Na zahajovací akci zazněl podle Reuters záměr měnit jízdné podle poptávky, nikoli upřesnění, kdy se začne účtovat.
Americký úřad už prověřuje bezpečnostní certifikaci
Do oslav vstoupil 4. září také americký regulátor. NHTSA oznámil prověřování certifikace Cybercabu, tedy podkladů, na jejichž základě Tesla prohlásila shodu se všemi příslušnými federálními bezpečnostními standardy.
V USA tuto shodu deklaruje sama automobilka. Úřad nad ní vykonává dohled a může ji zpochybnit a přezkoumat. U auta bez tradičního ovládání chce zjistit mimo jiné to, zda Tesla některé požadavky vyhodnotila jako nepoužitelné pro svůj vůz. Regulátor sice chystá úpravy pravidel pro autonomní vozidla, zároveň však výslovně upozorňuje: dosavadní předpisy stále platí.
Samotné zahájení prověřování neprokazuje nebezpečnost vozu ani porušení zákona. Tesla ale musí svou argumentaci obhájit. Dokud se tato otázka řeší, není rozumné brát první veřejné jízdy jako potvrzení, že plošnému nasazení už nic nebrání. Výrobní linka totiž regulatorní nejistotu nevyřeší.
V Austinu bez volantu. V části Evropy ani FSD s dohledem
Pro srovnání s Evropou nemusíme měnit téma. V Austinu Tesla nabízí veřejnosti jízdu Cybercabem, ve kterém cestující nemá čím řídit. Francie a Česko přitom stále řeší, za jakých podmínek připustit FSD Supervised v běžných teslách. Tedy systém, u kterého za volantem zůstává člověk.
FSD Supervised patří do úrovně SAE 2: jde o asistenci řidiči, ne o autonomní jízdu bez dohledu. Řidič musí sledovat provoz, být připraven okamžitě zasáhnout a dál nese odpovědnost za řízení. Ani když vůz zvládne značnou část trasy, nevzniká tím právo věnovat se telefonu nebo si zdřímnout.
Evropa navíc nepostupuje jednotně. Nizozemský RDW 10. dubna 2026 udělil schválení s prozatímní platností v Nizozemsku, po více než roce a půl prověřování na polygonu i veřejných silnicích. Úřad považuje správné používání systému za přínos pro bezpečnost. Zároveň výslovně varuje, že americká a evropská softwarová verze nejsou přímo srovnatelné.
Rozdíl v přístupu je přesto nápadný. Jeden evropský regulátor po testech řekl ano, jiné státy chtějí další podklady nebo společné rozhodnutí. Kdo sledoval nizozemské povolení jako předzvěst rychlé dostupnosti FSD doma, naráží na schvalování stát po státu. Podrobnosti nizozemského rozhodnutí jsme rozebrali také v článku o FSD v Evropě a cestě do Česka.
Francie měla výhrady. Teď chystá vlastní silniční testy
Francouzský ministr dopravy Philippe Tabarot v červenci odmítl povolení systému v tehdejší podobě. Podle zprávy Electreku z 22. července uvedl konkrétní důvody: chování umožňující překračovat rychlost a nedostatečné zajištění pozornosti řidiče při složitější jízdě ve městě. Francie chtěla společné evropské schválení, ne pouze převzít nizozemské rozhodnutí.
Jenže tím příběh nekončí. Tabarot 2. září jednal s Elonem Muskem a oznámil další krok. Jak popsal Automobile Propre, Tesla poskytne dvě auta vybavená FSD k silničnímu testování francouzskými úřady. Cílem technických úprav a zkoušek je odstranit výhrady, aby Francie mohla homologaci podpořit.
To ještě francouzským majitelům funkci nezpřístupňuje. Znamená to ale, že psát o definitivním francouzském odmítnutí by už bylo zastaralé. Ve stejném týdnu, kdy Austin vítá cestující v Cybercabu, Francie oznamuje vlastní prověřování dvou aut s asistenčním systémem. Právě tento souběh vystihuje rozdílnou fázi nasazení lépe než obecné soudy o tom, kdo má rád nové technologie.
Česko chce evropskou shodu. A nechce platit vlastní testování
České ministerstvo dopravy své důvody popisuje ve stanovisku k FSD Supervised. Upřednostňuje koordinovaný evropský postup a výhrady dalších států považuje za relevantní. Odkazuje mimo jiné na švédská zjištění o neočekávaném zrychlení při zachování odpovědnosti řidiče. Nechce přebírat nevyhodnocená bezpečnostní a právní rizika ani vynakládat veřejné peníze na testování.
Podle ministerstva už proběhlo vyhodnocení dostupné dokumentace RDW; do dalšího posuzování zapojuje například BESIP, policii a Centrum dopravního výzkumu. Místo okamžitého převzetí nizozemského schválení tedy volí společné posouzení v EU.
Ministerstvo ostatně připomíná, že české právo za stanovených podmínek umožňuje používání schválených systémů SAE 3. U nich může řidič v povoleném režimu přenechat řízení systému. Číselně vyšší úroveň ovšem sama o sobě neříká, kolik různých silnic a dopravních situací systém zvládne. Popisuje především roli člověka a systému v jejich určených provozních podmínkách. Schválení SAE 3 proto nenahrazuje schválení FSD Supervised a ani jedno není povolením pro Cybercab.
Právě od úřadů bychom ale chtěli srozumitelně slyšet, jaké důkazy ještě chybějí a podle čeho se pozná, že jsou výhrady vyřešené. Nizozemské testy není nutné přijmout bez otázek. Nestačí však ani donekonečna opakovat, že potřebujeme evropskou shodu. Pro řidiče je rozdíl mezi ověřitelnou podmínkou a neurčitým čekáním dost podstatný.
Dva různé systémy, dva různé přístupy
Cybercab v Austinu a FSD Supervised v Evropě nejsou tentýž produkt se stejnými pravidly. První vozí cestující bez ovládání pro člověka v omezené oblasti, druhý pomáhá řidiči, který musí stále dávat pozor. Z amerického nasazení tak nelze odvodit, že evropské úřady mají FSD automaticky povolit. Také americký NHTSA, jak ukazuje aktuální prověřování, má k postupu Tesly otázky.
Ten kontrast ale zůstává: Tesla už v Austinu zkouší službu bez řidiče, zatímco ve Francii a Česku se stále rozhoduje o jejím asistentu pod lidským dohledem. Za pozornost stojí obojí. Od Tesly potřebujeme důkazy, že služba spolehlivě funguje. Od evropských úřadů jasné podmínky a postup, který se dá sledovat. Opatrnost má smysl, pokud vede k ověření bezpečnosti a rozhodnutí, ne k čekání bez čitelného konce. Brzdit technologický pokrok se totiž může příšerně vymstít.
