Z Florencie na jih: dvě zastávky, dvakrát do 20 minut
V prvním díle reportáže jsme popsali cestu ze Středočeského kraje do Florencie — 1 200 km za 14 hodin, spotřeba 16,1 kWh a náklady nižší oproti naftě. Druhá etapa měřila přes 650 kilometrů a vedla téměř výhradně po dálnici, jen posledních 60 km jsme kroutili po okreskách k pobřeží Kampánie.
Nabíjecí strategie byla jednoduchá: ve Florencii jsme dobili do plna a po cestě pak stačily už jen dvě zastávky (po příjezdu máme stále 70 % energie). Na obou místech běželo nabíjení rychle a vše bylo do 20 minut vyřízeno — tedy zhruba doba na kávu a protažení nohou, což při osmihodinové etapě s rodinou stejně potřebujete. Jedno čekání, žádné komplikace. Nabíjecí infrastruktura na hlavním italském tahu na jih funguje spolehlivě. O něco hůře je na tom však chování některých italských majitelů elektromobilů. Všimli jsme si takového "nešvaru", kdy nejeden z nich používal nabíjecí místo jako parkoviště. Vozy byly dávno nabité, přesto blokovali parkování další desítky minut. To byl také důvod, proč jsme u jedné museli čekat zhruba 10 minut.
Vedra 36 až 38 °C: klimatizace jela naplno, komfort zůstal
Čím dál na jih, tím výš šplhal teploměr. V Kampánii jsme dorazili do veder mezi 36 a 38 °C — podmínek, které prověří chlazení baterie i klimatizaci. XPENG G6 obstál: klimatizace držela v kabině příjemnou teplotu po celou dobu a posádka si na rozdíl od okolního „pekla" nemohla stěžovat.
Vysoké teploty a klimatizace se pochopitelně podepsaly na spotřebě. Etapa z Florencie skončila s průměrem 18,5 kWh na 100 km — tedy o 2,4 kWh víc než první, chladnější část cesty. Pořád ale jde o hodnotu, se kterou naložené rodinné SUV na dálnici počítat musí. Pro srovnání: první etapa v teplotách 14 až 22 °C vyšla na překvapivých 16,1 kWh.
Italská škola řízení: pruhy jsou orientační, limity taky
Čím jižněji jsme mířili, tím lépe jsme začínali chápat místní pojetí silničního provozu. Řidiči se často nedrželi ve svém pruhu a jeli tak nějak napůl v jednom i druhém. A rychlostní omezení? Podle chování místních zřejmě jde o neplatné značky — nepotkali jsme snad jediného italského řidiče, který by je dodržoval.
Občas to bylo nepříjemné, zvlášť když se vám někdo lepí na nárazník v místě s limitem, který sami respektujete. Na druhou stranu — kdo jel po jižní Itálii, ví, že tohle k místnímu koloritu prostě patří. Adaptivní tempomat a asistenty G6 v tomhle prostředí oceníte dvojnásob.
Čísla po 1 766 kilometrech: rekuperace vrátila pětinu energie
A teď statistika, kterou máme rádi. Po 1 766 kilometrech od startu ukazuje aplikace XPENG následující bilanci:
→ Ujeto: 1 766 km
→ Odebraná energie: 324,5 kWh
→ Průměrná spotřeba dle aplikace: 16,9 kWh/100 km (prostým přepočtem odebrané energie na kilometry nám ovšem vychází lehce přes 18 kWh)
→ Energie získaná rekuperací: 65,2 kWh
Nejzajímavější položkou je rekuperace. 65,2 kWh zpětně získané energie odpovídá zhruba pětině celkové odebrané energie — a to jsme jeli převážně po dálnici, kde rekuperace tradičně pracuje méně než ve městě. Celou cestu jsme přitom jezdili s maximální úrovní rekuperace, na kterou si rychle zvyknete: auto zpomaluje předvídatelně a brzdový pedál potřebujete minimálně.
Jinak řečeno: energie, kterou by spalovací auto proměnilo v teplo brzdových kotoučů, nám dobila baterii na desítky kilometrů jízdy zdarma.
Co bude dál?
Následuje pár dnů u moře — a s nimi otázka, jak si G6 poradí s nabíjením v turistické oblasti na jihu Itálie, kde je infrastruktura řidší než na dálničních tazích. I tak mohu říct, že přímo v Marině je malý nabíjecí sloupek BeCharge. Lze platit přímo kartou. Ale zdá se, že jej nebudeme potřebovat. Důvodem je, že od posledního nabíjení nám energie vystačí i na cestu zpět k nejbližšímu Ionity. Čeká nás také cesta zpět. Prakticky podobnou trasou, tentokrát ale se zastávkou ve Veroně. Zatím platí, co jsme napsali po první etapě: XPENG G6 RWD Long Range odvádí skvělou práci a dálková elektromobilita s rodinou funguje. I ve 38 stupních. A mohu říct, že nejsme jediní, kteří takto vyrazili stovky, vlastně tisíce kilometrů. Potkali jsme tu krajany se Škodou Enyaq, kteří do stejného letoviska dorazili ze severních Čech.
