Je to scénář, který byl dosud považován za pouhou spekulaci, ale nyní ho do své čerstvě vydané knihy napsal sám muž, který koncern donedávna vedl. Carlos Tavares, který byl z funkce CEO odvolán v prosinci 2024, ve své knize vydané 23. října ve Francii popisuje možnou budoucnost, která by znamenala konec Stellantis, jak ho známe.
Zahraniční média, včetně agentury Bloomberg a webu Autoblog, citují klíčovou pasáž: „Jeden z možných scénářů, a existuje mnoho dalších, by mohl být, že čínský výrobce jednoho dne podá nabídku na evropský byznys, zatímco Američané si převezmou zpět severoamerické operace,“ píše Tavares. O něco dříve se nesl v podobném duchu jeho rozhovor pro deník Le Point.
Tavares tím v podstatě veřejně přiznává to, co mnozí tušili: evropská a americká část koncernu se od sebe vzdalují a evropský byznys sám o sobě není schopen čelit čínské konkurenci.
Analytici: Je to logické, ale téměř nemožné
Zpráva o knize okamžitě vyvolala vlnu reakcí analytiků. Ti sice označují myšlenku na rozdělení za logickou, ale zároveň poukazují na téměř nepřekonatelné problémy.
Podle nich tkví hodnota Stellantis prakticky výhradně v jeho severoamerické části. Právě obří zisky z prodeje trucků Ram a vozů Jeep v USA dotují méně výkonnou evropskou část (Peugeot, Fiat, Opel, Citroën). Bez těchto peněz by evropská divize neměla prostředky na nákladný přechod na elektromobilitu.
„Evropský byznys (bez Ameriky) je extrémně nevýkonný. Byl by to ‚prodej za pakatel‘ (fire sale),“ píší analytici ve shodě s Tavaresovým varováním.
Zároveň by takový obchod čelil obrovským politickým překážkám. Podle komentátorů je navíc jen velmi těžko představitelné, že by italská a francouzská vláda nečinně přihlížely tomu, jak čínský kupec přebírá jejich ikonické značky Fiat nebo Peugeot.
Kritika Tavarese: Všechny peníze utratil
Nová kniha také vrhá světlo na samotného Tavarese. Analytici mu vyčítají, že i když musel vědět o nadcházející krizi a propadu zisků, schválil masivní program zpětného odkupu akcií.
Tím sice potěšil akcionáře (a sebe), ale podle kritiků připravil firmu o klíčové finanční rezervy. Je ale otázkou, zda vynechání tohoto kroku by firmě opravdu pomohlo, nebo spíše jen oddálilo nevyhnutelné.
Tavaresova kniha tak není jen ohlédnutím za kariérou, ale spíše otevřenou ranou. Naznačuje, že boj s čínskou konkurencí na evropské půdě je možná už prohraný a že budoucnost značek jako Fiat, Peugeot nebo Opel je bez amerických peněz extrémně nejistá. Jak to skutečně dopadne, ukáže jenom čas.
