Hormuz: úzké hrdlo, jímž teče pětina světové ropy
Hormuzský průliv je místem, kde globální komoditní systém vykazuje největší zranitelnost. Prochází jím pětina světové ropy a LNG. Celý Perský záliv, v dosahu levných dronů, tvoří 29 % světové těžby ropy a 17 % zemního plynu. Vedle ropy a plynu tudy protékají také hnojiva, hliník, síra a amoniak. Neexistuje jiné místo na planetě, kde by takové množství klíčových surovin procházelo tak úzkým průchodem.
Osmdesát procent ropy a 90 % LNG procházejících Hormuzem míří na asijské trhy. Japonsko, Jižní Korea, Indie a Thajsko jsou na této trase životně závislé — importují přes ni přibližně 40 % veškerého asijského dovozu ropy. Krize u Hormuzského průlivu je tedy především asijskou krizí. Ale prostřednictvím celosvětově provázaných cen komodit bolí každého — včetně Čechů tankujících u pumpy.
Fosilní závislost je rozšířená a drahá
Data z Emberovy studie ukazují celý rozsah problému. Padesát zemí importuje více než polovinu veškeré primární energie jako fosilivy. Španělsko, Itálie a Německo pokrývají více než dvě třetiny své energetické spotřeby importovanými fosilními palivy. Japonsko a Jižní Korea přes 80 %, Indie 37 %, Čína čtvrtinu. V roce 2023 importovalo 62 zemí 99 % nebo více veškeré ropy ze zahraničí.
Tato závislost přichází s tučným účtem. Čistí importéři zaplatili v roce 2024 za fosilní paliva 1,7 bilionu dolarů. Dvě pětiny světové populace — 92 zemí — utrácejí za fosilní importy více než 3 % HDP. Každé zdražení ropy o deset dolarů za barel přidá k tomuto globálnímu účtu dalších 160 miliard dolarů ročně. Každý dolar za MMBtu navíc u LNG přidá 20 miliard. A tyto ceny se teď hrnou vzhůru.
Cenový šok je již viditelný. Letecké palivo, z velké části importované přímo z Blízkého východu, zdražilo od vypuknutí konfliktu o 70 %. Benzín o 30 %, velkoobchodní plyn o 61 %. Topný olej, který zasahuje venkovské domácnosti nejtvrdší, vzrostl ještě více. Ethylen — základní vstup pro plasty a chemikálie — zdražil o 20 %, močovina využívaná jako hnojivo o 27 %.
Nestabilita není smůla. Je to systém
Za čtyři roky to je druhá velká fosilní krize. V roce 2022 Rusko přivřelo plynovodní kohouty pro Evropu. Nyní válka u Hormuzského průlivu ohrožuje asijské dodávky ropy. Ember upozorňuje, že nejde o náhodný sled událostí — nestabilita je strukturální, nikoliv epizodická.
Spojené státy, které po desetiletí garantovaly bezpečné toky fosilních paliv, jsou dnes čistým vývozcem energie. Jejich incentiva se změnila. Pax Americana — bezpečnostní architektura, na níž stál globální fosilní obchod sedm dekád — se začíná drolit. Světové konflikty přibývají, celní bariéry jsou na nejvyšší úrovni za posledních třicet let. Fosilní systém závislý na průtoku přes hrstku úzkých hrdel je stále křehčí — a příště nemusí být zachránce po ruce.
Elektromobily: geopolitická pojistka, ne jen zelená módní vlna
Tentokrát ale existuje alternativa, která v roce 1973 ani 2022 neexistovala v takové míře. Elektromobily, solár, vítr, baterie a tepelná čerpadla jsou dostupné, levné a ve velkém měřítku. A jejich dopad je již měřitelný.
Globální flotila elektromobilů ušetřila v roce 2025 spotřebu ropy ve výši 1,7 milionu barelů denně — oproti 1,3 milionu v roce 2024. Pro srovnání: Írán exportuje přes Hormuzský průliv přibližně 2,4 milionu barelů denně. Elektromobily tedy již eliminovaly spotřebu odpovídající 70 % íránského exportu. A přitom je světová elektromobilizace teprve na začátku.
Solární energie? Celosvětový nárůst solární výroby v roce 2025 sám o sobě odpovídal množství energie obsažené ve veškerém LNG procházejícím Hormuzským průlivem za celý rok. Ceny solárních panelů se od roku 2022 snížily na polovinu. Ceny baterií klesly o 36 %, roční nasazení průmyslových baterií vzrostlo sedminásobně. Celkové náklady na dispatchovatelnou solární energii — panel plus baterie — jsou nyní pouhých 76 dolarů za MWh. LNG při geopolitické krizi tuto jistotu nenabídne nikdy.
Nahradit ropu v autech by ušetřilo 600 miliard dolarů ročně
Ember spočítal konkrétní čísla. Tři páky dělají největší práci: solár a vítr nahrazují fosilní výrobu elektřiny, elektromobily nahrazují ropu v silniční dopravě a tepelná čerpadla nahrazují plyn a olej v topení. Pokud by importující země nasadily všechny tři ve velkém měřítku, mohly by snížit svůj fosilní importní účet o 70 %.
Nejsilnější pákou jsou právě elektromobily. Nahrazení importované ropy v silniční dopravě elektrickými auty by snížilo globální importní fakturu o více než třetinu — přibližně o 600 miliard dolarů ročně. Ekonomické úspory jsou již hmatatelné: Čína šetří díky stávající flotile elektromobilů přes 28 miliard dolarů ročně na vyhnutých importech ropy. Evropa kolem 8 miliard, Indie 0,6 miliardy. K tomu přidejte desítky miliard z obnovitelných zdrojů — Německo a Brazílie kolem 9 miliard ročně, Španělsko, Británie a Japonsko 5–7 miliard.
39 zemí překonalo 10% podíl EV. Čína přesáhla 50 %
Elektromobilizace přestala být záležitostí bohatých zemí. 39 zemí má nyní podíl elektromobilů na prodeji nových aut vyšší než 10 % — v roce 2019 to byly pouhé čtyři. Vietnam dosáhl v roce 2025 podílu 38 %, Uruguay 27 % — obě před průměrem EU (26 %). Indonésie se dostala na 15 % a poprvé předstihla USA (10 %). Čína překonala 50% podíl elektromobilů v prodeji nových aut — poprvé v historii.
Vyšší a volatilnější ceny paliv tento trend dále urychlují. Ekonomická logika elektromobilu — jistá cena „paliva", žádný výkyv z Perského zálivu — se v momentě krize stává přesvědčivou i pro ty, kteří dosud váhali.
Toto je asijský okamžik Ukrajiny
Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 donutila Evropu jednat. Za méně než dva roky zredukovala závislost na ruském plynu způsobem, který se zdál nemožný. Ember označuje nynější krizi za „asijský okamžik Ukrajiny". V roce 2021 importovala Evropa přibližně třetinu svého plynu z Ruska; v roce 2025 importuje Asie 40 % své ropy přes Hormuzský průliv. Čísla jsou překvapivě podobná.
Asie ale vstupuje do tohoto okamžiku s výhodou, kterou Evropa v roce 2022 neměla. Solár, baterie, vítr a elektromobily jsou výrazně levnější a dostupnější. Indie a Vietnam již ukazují cestu. A kde fosilní importy trvale odvádějí peníze z ekonomiky do zahraničí, budování domácí elektrifikace tyto výdaje udržuje doma — jako investici, nikoliv jako prchající výdaj.
Peak oil je možná tady — v roce 2026
Mezinárodní energetická agentura (IEA) soustavně posouvala svůj odhad vrcholu poptávky po ropě dopředu. Před desetiletím neviděla žádný peak před rokem 2050. Pak přišly odhady konce 30. let, roku 2030, nakonec roku 2029 při 106 milionech barelů denně. Nyní IEA snížila prognózu růstu poptávky pro rok 2026 na pouhých 0,6 milionu barelů denně — a to pravděpodobně není poslední revize. Čína — největší světový trh ropy za posledních deset let — zaznamenala pokles poptávky v roce 2025 právě kvůli masivnímu přechodu na elektromobily.
Ember naznačuje, že peak oil demand může být tady — nyní. Pokud uzavření Hormuzského průlivu potrvá, plateau se může rychle přeměnit ve strukturální pokles. Každý rok pokračující fosilní závislosti je dalším rokem vystavení systému, který opakovaně prokázal, že se na něj nelze spoléhat. Technologie, která tuto závislost ukončí, existuje. Otázkou je jen to, kolik dalších krizí bude ještě potřeba.
Jak se krize u Hormuzského průlivu konkrétně dotýká České republiky?
Česká republika importuje ropu primárně ropovodem Družba a přes přístavy v severní Evropě — nikoliv přímo přes Hormuzský průliv. Nicméně cena ropy se stanovuje na světových trzích, takže každý výpadek globální nabídky zdražuje pohonné hmoty i v Česku. Benzín a nafta zdražily od začátku konfliktu výrazně, jak Češi pociťují u pump. Česko přitom nemá vlastní těžbu ropy a závisí na dovozu ze 100 %.
Jsou elektromobily opravdu energeticky nezávislé, nebo jen mění závislost na ropě za závislost na čínských bateriích?
Ember rozlišuje zásadní rozdíl mezi „nájmem" a „vlastnictvím". Fosilní paliva musíte kupovat znovu a znovu navždy — každý barel, každý tanker se musí opakovat donekonečna a cena závisí na geopolitice. Solární panel nainstalovaný dnes vyrábí elektřinu 30 let bez dalšího paliva, bez cenového rizika a bez závislosti na Perském zálivu. Elektromobil napájený domácí elektřinou z obnovitelných zdrojů je energeticky suverénní dopravní prostředek. Navíc výroba baterií se rychle diverzifikuje — v Evropě vznikají gigafactory ve Švédsku, Německu, Maďarsku i Polsku.
Kdy může Česká republika realisticky snížit závislost na importované ropě prostřednictvím elektromobilů?
Záleží na tempu elektrifikace dopravy. Ember ukazuje, že země, které nasadily elektromobily ve velkém měřítku, již šetří miliardy na importech ropy. Čína šetří 28 miliard dolarů ročně, Evropa jako celek přibližně 8 miliard. Čím rychleji poroste podíl elektromobilů na českých silnicích — aktuálně stále pod 5 % nových prodejů — tím rychleji se sníží závislost na drahé a nestabilní importované ropě. Každý elektromobil navíc je malou pojistkou proti příštímu Hormuzskému šoku.
