Nová páteřní síť pro bezemisní dopravu
Elektrické tahače se mají stát základem evropské bezemisní nákladní dopravy. Aby se tento scénář stal realitou, nestačí jen vyrábět vozidla, ale je nutné zajistit jim dostatečně rychlé a dostupné „doplnění energie“. Studie ICCT odhaduje, že celková potřeba instalovaného nabíjecího výkonu pro elektrické kamiony v EU dosáhne do roku 2030 22 až 28 gigawattů (GW).
Tento výkon se rozdělí mezi soukromé a veřejné nabíječky. Očekává se, že dominantní roli bude hrát noční nabíjení v depech, které pokryje většinu potřeb. Pro dálkovou dopravu však budou nepostradatelné ultrarychlé veřejné nabíječky. Celkově se mluví o potřebě 150 000 až 175 000 soukromých a 60 000 až 80 000 veřejných nabíjecích bodů.
„Většina nabíjení se bude odehrávat v depech a na odpočívadlech, zatímco megawattové nabíječky budou klíčové, ale jejich počet bude relativně omezený,“ uvedl Dr. Hussein Basma, vedoucí výzkumník ICCT. Právě tyto megawattové stanice, tvořící sice jen asi 2 % z celkového počtu nabíječek, budou představovat téměř 15 % celkového instalovaného výkonu a zajistí plynulost dálkových tras.
Co je megawattové nabíjení (MCS)?
Pro splnění požadavků na rychlé nabíjení těžkých nákladních vozidel byl vyvinut nový standard – Megawatt Charging System (MCS). Na rozdíl od současného standardu CCS2, který typicky poskytuje výkon do 400 kW, je MCS navržen pro nabíjecí rychlosti až 3,75 megawattu. To je téměř desetinásobek.
Takový výkon umožní nabít baterii kamionu z 20 % na 80 % za méně než 30 minut. To se prakticky shoduje s povinnou 45minutovou přestávkou řidiče po 4,5 hodinách jízdy. Nabíjení by tak nemělo narušovat logistické plány a stane se přirozenou součástí pracovního cyklu řidiče.
Legislativa a realita: Plány versus skutečnost
Evropská unie již nastavila legislativní rámec v podobě nařízení o infrastruktuře pro alternativní paliva (AFIR). To vyžaduje, aby do roku 2030 byly podél hlavních transevropských dopravních sítí (TEN-T) instalovány nabíjecí stanice pro těžká vozidla v pravidelných intervalech – každých 60 až 120 km.
Analytici z McKinsey však upozorňují, že ačkoliv většina (přes 90 %) nabíjecí infrastruktury do roku 2030 vznikne v soukromých depech a logistických centrech, veřejná síť se bude rozvíjet pomaleji. Jejich odhad hovoří o 12 000 veřejných rychlonabíjecích bodech do roku 2030, což je výrazně méně než odhady ICCT či potřeby definované asociacemi výrobců.
Asociace evropských výrobců automobilů (ACEA) opakovaně zdůrazňuje, že současné tempo výstavby je nedostatečné. „Vzhledem k tomu, že nabíjecí stanice přizpůsobené specifickým potřebám nákladních vozidel dnes téměř zcela chybí, je před námi obrovská výzva,“ prohlásil Martin Lundstedt, předseda rady ACEA pro užitková vozidla a CEO Volvo Group. ACEA proto vyzývá vlády, aby zajistily vybavení nejfrekventovanějších odpočívadel pro kamiony vhodnými nabíječkami nejpozději do roku 2027.
Výzvy a budoucnost
Kromě samotného počtu nabíječek je zde i otázka stability elektrické sítě a obrovských investic. McKinsey odhaduje, že do roku 2030 budou potřeba investice ve výši 7 miliard eur, přičemž veřejně přislíbena je méně než čtvrtina této částky.
Technologický pokrok v oblasti baterií by mohl situaci mírně ulehčit. ICCT ve své studii připouští, že s nástupem kamionů s většími bateriemi by se jejich závislost na veřejném megawattovém nabíjení mohla snížit, a to až o 40 %. Přesto zůstává budování robustní a spolehlivé sítě rychlonabíjecích stanic naprostou prioritou pro úspěšnou dekarbonizaci evropské silniční nákladní dopravy.
Zdroj: theicct.org, mckinsey.com, acea.auto, volvotrucks.com
