Žebříček zemí podle podílu elektromobilů na prodejích nových aut za rok 2025, sestavený na základě dat Mezinárodní agentury pro energii (IEA) a analytické organizace Ember, se stal virálním tématem pro dobré důvody. Ukazuje totiž, že tradiční předpoklady o tom, kde a proč se daří elektromobilitě, nestojí za mnoho.
Dříve než se ponoříme do konkrétních čísel, je nutné říci jednu důležitou věc: čísla nejsou vždy srovnatelná. Pojem „elektromobil" nebo „EV" má v různých zemích různý obsah. Norský údaj 97 % se vztahuje téměř výhradně na čistě bateriové vozy (BEV). Čínských přibližně 53 % zahrnuje tzv. NEV – tedy bateriové vozy, plug-in hybridy i vozy s rozšiřovačem dojezdu (EREV). V Evropě se pod „EV" většinou rozumí BEV i PHEV dohromady. Srovnávat tato čísla napříč zeměmi je tedy nutné s rozmyslem.
Norsko: téměř bez benzinu
Norsko s 97% podílem stojí na absolutním vrcholu a jeho příběh je dobře znám: kombinace daňových úlev, osvobození od DPH, přístupu do vyhrazených pruhů a masivní nabíjecí infrastruktury vytvořila podmínky, v nichž se koupě spalovacího auta stala ekonomicky nevýhodnou. Ještě v roce 2019 byl norský EV podíl 56 %. Za šest let se tedy znásobil téměř na dvojnásobek a trh se dnes nachází v závěrečné fázi přechodu. A i poté, co došlo k ukončení některých výhod u elektromobilů, bylo v únoru registrováno v Norsku pouze 12 spalovacích aut.
Podobně jsou na tom skandinávští sousedé. Dánsko dosáhlo 69 %, Švédsko 61 %, Island 57 %, Finsko 56 %. Jsou to trhy, které přešly pomyselnou hranici, za níž se dynamika obrací: spalovací auta se stávají menšinou a jejich pozice se rychle zhoršuje. Analytici, kteří sledují tyto trendy – například autoři virálního vlákna na platformě X – hovoří o „60% přelomovém bodu", za nímž prodeje spalovacích vozů kolabují. Tento práh skandinávské trhy již překonaly nebo k němu míří.
Nepál: chudá země s bohatým elektrickým příběhem
Nejvíce konverzací vyvolal Nepál s 73%. Jde o rozvojovou zemi s HDP na obyvatele hluboko pod průměrem EU – jak je možné, že prodává elektromobily s takovým podílem?
Odpověď je kombinací čtyř faktorů. Za prvé, vodní energie: přes 95 % nepálské elektřiny pochází z hydroelektrárny napájených himalájskými řekami. Elektřina je domácí, čistá a levná. Za druhé, daňová politika: dovozní cla na elektromobily byla snížena na zhruba 10 %, zatímco spalovací vozy čelí clům až 238 %. Podle Kathmandu Post v posledním fiskálním roce překonaly dovozy elektromobilů poprvé spalovací vozy v absolutních číslech. Za třetí, cenová dostupnost čínských vozů: značky jako BYD, Neta nebo Changan nabízejí vozy za ceny, které indické ani japonské značky nemohou konkurovat. Za čtvrté, krize s dovozem ropy v roce 2015 – závislost na Indii jako tranzitní zemi – posílila vůli zbavit se závislosti na fosilních palivech.
Nutno ale dodat: nepálský trh je malý. Za celý rok jde o desítky tisíc vozidel, nikoli miliony. Procentní podíl je impresivní, absolutní objem nikoli. Nepál nezachrání klima – ale ukázal, že ekonomická síla není podmínkou elektromobilní transformace.
Čína: čísla, která mění průmysl
Zatímco Nepál fascinuje svým podílem, Čína fascinuje objemem. Čínské číslo ~53 % NEV v trhu čítajícím přes 30 milionů nových vozidel ročně znamená, že Čína v roce 2024 prodala přes 11 milionů elektrifikovaných vozidel – více než byl celý globální trh pouhé dva roky dříve. IEA ve svém výhledu předpokládá, že v roce 2025 Čína překoná hranici 60 % NEV podílu při pokračujících pobídkách na obnovu starých vozidel a klesajících cenách baterií.
To je klíčový bod: pokud Čína překoná 60–65 %, dostane se do zóny, kdy se prodej spalovacích aut stane strukturálně klesajícím. A jelikož Čína řídí celosvětové dodavatelské řetězce baterií, komponentů i kompletních vozidel, přelomu v Číně pocítí celý globální automobilový průmysl.
Čínský EV trh není jen o podílu – jde také o ceny. V roce 2024 ceny bateriových pack klesly v Číně o přibližně 30 %, zatímco v Evropě a USA jen o 10–15 %. Tato asymetrie prohlubuje konkurenční výhodu čínských výrobců.
Rozvíjející se trhy překonávají bohaté země
Podle analýzy Ember dosáhlo v roce 2025 podílu EV vyššího než 10 % celkem 39 zemí – třetina z nich mimo Evropu. V roce 2019 to byly pouze čtyři evropské státy. To je jedním z nejdůležitějších signálů roku.
Thajsko přesáhlo 21 % a stalo se lídrem jihovýchodní Asie – přičemž ještě v roce 2019 bylo na 1 %. Vietnam zdvojnásobil svůj EV podíl na blízkost 40 %, čímž překonal průměr EU. Indonésie dosáhla 15 %. Klíčovým motorem je v těchto zemích dostupnost čínských vozidel: například v Brazílii nebo Thajsku tvoří čínské importy přes 85 % všech prodaných elektromobilů.
Jde o efekt, který analytici nazývají „EV leapfrog" – přeskok přes fáze technologického vývoje. Podobně jak rozvojové ekonomiky přeskočily pevné telefonní linky a rovnou přešly na mobilní sítě, přeskakují nyní fázi drahé infrastruktury pro spalovací vozy a rovnou přecházejí na elektromobily.
Japonsko: paradox bohatého zaostávajícího
A pak je tu Japonsko. Třetí největší ekonomika světa, kolébka automobilového průmyslu, domov Toyoty a Hondy – a pouhé 3 % EV podílu na nových prodejích. To je číslo, které analytikům nedá spát.
Příčin je několik a navzájem se posilují. Japonští výrobci – v čele s Toyotou – se strategicky rozhodli vsadit na hybridní technologie. Hybridy tvoří v Japonsku přes 33 % trhu, zatímco čistě bateriové vozy klesly v první polovině roku 2025 dokonce na 1,3 %. Spotřebitelé, kteří si vybírají auto, najdou nabídku 34 hybridních modelů, ale jen 6 dostupných BEV v mainstreamové cenové kategorii.
Nabíjecí infrastruktura roste pomalu – tempo výstavby nabíječek je v Japonsku zhruba na polovině globálního průměru. V září 2025 prodala Toyota v Japonsku pouze 18 elektromobilů. Nikoli tisíc, nikoli sto. Osmnáct.
Japonský případ je varovným signálem o síle průmyslové setrvačnosti. Není to nedostatek peněz ani technologie. Je to strategická sázka, která dosud vynáší – Toyota díky hybridním maržím hlásí rekordní zisky – ale dlouhodobě vystavuje japonský automobilový průmysl obrovskému riziku. Analytici varují, že hybridní trh bude v horizontu let vrcholit, zatímco křivka bateriových vozů míří strmě nahoru.
Evropa: heterogenní, ale rostoucí
Evropa nabízí pestrou paletu. Na jedné straně Norsko (97 %), Dánsko (69 %), Švédsko (61 %), Finsko a Nizozemí (56 %). Na druhé straně Itálie (11 %), Česká republika (10 %), Slovensko (9 %) nebo Rumunsko (5 %).
Celkový EV podíl v EU se v prvním čtvrtletí 2025 pohyboval kolem 25 %. IEA předpokládá, že za celý rok 2025 bude evropský průměr kolem 25 %, tažen zpřísněnými emisními normami EU, které po výrobcích vyžadují vyšší podíl bezemisních vozidel. Německo, přes výpadek státní dotace na konci roku 2023, míří na 29 % podíl – a prodalo by přes 840 000 elektromobilů.
Česká republika se v žebříčku umístila na 35. místě s 10 %. To je číslo, které odráží jak relativně nízké příjmy domácností ve srovnání se západní Evropou, tak absenci výraznějšího státního stimulu. Pro srovnání: polský trh dosahuje 12 %, maďarský 13 %. Sousední Slovensko 9 %. Střední Evropa jako celek zaostává za průměrem EU.
USA, Kanada a Japonsko: bohatí, ale pomalí
Spojené státy dosáhly v roce 2025 podílu přibližně 10–11 %, přičemž v prvním čtvrtletí bylo prodáno přes 360 000 elektromobilů – o 10 % více než ve stejném období roku 2024. Vývoj je ale nejistý: debata o zachování daňových úlev pro EV a obecná politická orientace administrace vnášejí do trhu nejistotu.
Kanada dosáhla 9 %. Japonsko, jak bylo řečeno, 3 %. Tři bohaté, technologicky vyspělé země – a přitom pod průměrem EU. Bohatství zjevně nestačí.
Co říká celková statistika
Data Ember za období leden–říjen 2025 ukazují, že elektromobily tvoří přes čtvrtinu (26 %) všech nových celosvětových prodejů aut. V roce 2019 to bylo méně než 3 %. Jde o přírůstek, který nemá v historii automobilového průmyslu srovnání v podobně krátkém čase.
Lekcí z dat je přinejmenším jedna jasná: elektromobilita není fenomén bohatých zemí. Je to fenomén správné politiky, dostupných cen a důvěry spotřebitelů. A všechny tři podmínky může splnit prakticky jakákoli ekonomika – jak dokázal Nepál, Thajsko nebo Vietnam.
