Zatímco automobilový průmysl v USA prožívá nejisté období a prodeje čistě elektrických vozů klesly na 6–7 %, zájem spotřebitelů o elektromobily překvapivě roste. Podle nejnovějšího měsíčního průzkumu společnosti JD Power řeklo v dubnu 2026 celých 26 % zájemců o nové auto, že jsou „velmi pravděpodobně“ ochotni zvážit nákup elektromobilu. To je o tři procentní body více než v předchozím měsíci a jen třetíkrát v historii této studie, která probíhá od roku 2021, kdy tato hranice překročila čtvrtinu respondentů.
„Upřímně mě překvapuje, kde se zájem o EV nachází po zrušení federální daňové úlevy,“ uvedl pro InsideEVs Brent Gruber, výkonný ředitel divize elektromobilů v JD Power. „V tomto období jsme zjistili, že zájem neslábne, ale v mnoha případech dokonce roste.“
Drahý benzin mění názory
Jedním z hlavních motorů tohoto trendu jsou rostoucí ceny pohonných hmot. V USA se cena galonu benzinu vyšplhala nad 4,50 dolaru (zhruba 42 Kč za litr), což je výrazný nárůst oproti době před konfliktem v Íránu, kdy se pohybovala těsně pod třemi dolary. Podle Grubera ceny zůstaly dostatečně dlouho vysoko na to, aby změnily postoje veřejnosti k elektromobilitě. Američané zkrátka začínají pochybovat, že se konflikt brzy vyřeší, a hledají alternativy.
Česká realita je v tomto ohledu paralelní. Natural 95 se v květnu 2026 drží nad 40 korunami za litr a náklady na provoz spalovacího vozu rostou. Přitom průměrný český řidič najezdí denně pouze 33 až 41 km – což je vzdálenost, kterou dnes zvládne prakticky každý nový elektromobil na trhu na jedno nabití, včetně těch nejdostupnějších.
Co chtějí skeptici? Víc, než potřebují
Zatímco zájem roste, bariéry pro ty nejzarytější odpůrce zůstávají. Skupina, která je „velmi nepravděpodobně“ ochotna přejít na EV, představuje 18 % respondentů. Co je fascinující, je to, co tito lidé požadují:
- Dojezd alespoň 500 mil – tedy více než 800 kilometrů na jedno nabití.
- Nabíječky maximálně 50 mil (přibližně 80 km) od sebe.
- Nulový cenový příplatek za elektromobil oproti spalovacímu autu.
Gruber ale upozorňuje na zásadní nesoulad mezi očekáváním a realitou. „Veřejné nabíječky jsou dnes už prakticky všude, ale spotřebitelé to nevědí,“ říká. A co se týče dojezdu, průzkumy JD Power ukazují, že průměrný Američan absolvuje jen 2–3 delší výlety ročně, přičemž jednotlivá cesta obvykle měří 200–300 mil (320–480 km). Přestože tedy skeptici požadují 500 mil, ve skutečnosti by jim stačila dnešní většina elektromobilů s dojezdem 400–500 km.
Paradox prodejců: Zájem je, ale prodeje nejdou
Zde se otevírá klíčová otázka, kterou klade Gruber: „Proč je tolik lidí o tyto produkty zájem, ale tak málo z nich je skutečně kupuje?“
Odpověď je komplexní. Dostupnost vždy byla a zůstává hlavní brzdou. S koncem amerického federálního daňového kreditu ve výši až 7 500 dolarů se situace ještě zhoršila. Navíc ti nejzajímavější kupci – mladí lidé – jsou současně ti nejméně majetní. Více než polovina z „velmi nepravděpodobné“ skupiny by za elektromobil nepřiplatila ani dolar.
V České republice situaci komplikují vysoké vstupní ceny a relativně omezená nabídka vozů do 700 000 Kč. Na druhou stranu provozní náklady elektromobilů jsou výrazně nižší – zvláště při domácím nabíjení, kde se cena za kilowatthodinu pohybuje pod 5 Kč, zatímco ekvivalentní energie v benzinu stojí trojnásobek.
Prodejci selhávají ve vzdělávání
Další alarmující zjištění průzkumu se týká roli autorizovaných prodejců. Podle Grubera prodejci v USA od zrušení daňových úlev stále méně vzdělávají zákazníky o elektromobilech. „Ve všech oblastech, kde by mohli spotřebitele informovat, vidíme, že se to děje méně a méně,“ varuje Gruber.
Tento trend je známý i v Česku. Mnozí zájemci o EV opouštějí autosalony s nejasnou představou o nabíjení, dojezdu v zimě nebo nákladech na údržbu. Studie ukazují, že úzkost z dojezdu (range anxiety) téměř vymizí, jakmile člověk elektromobil skutečně vlastní. Paradoxně tedy největší překážkou není technologie, ale nedostatek informací a zkušenosti.
Český kontext: Máme nabíječky, chybí důvěra
V České republice je hustota veřejných nabíjecích stanic nižší než v západní Evropě, ale situace se rychle zlepšuje. Sítě jako PRE, E.ON či ČEZ budují rychlonabíječky podél dálnic i v centrech měst. Většina českých řidičů přitom nabíjí převážně doma – podle průzkumů více než 80 % nabíjení probíhá v domácím prostředí.
Pro české zájemce o EV je tak klíčové přestat se dívat na dojezd jako na jediné kritérium. Dnešní elektromobily s dojezdem 300–500 km pokrývají potřeby naprosté většiny domácností. A pro ty několik dálkových cest ročně, které absolvují, je síť rychlonabíječek dostatečná – pokud o ní lidé vědí.
Závěr: Zájem je, bariéry jsou reálné, ale řešitelné
Americký průzkum ukazuje, že zájem o elektromobily je odolnější, než by se mohlo zdát z mediálních titulků. Rostoucí ceny fosilních paliv tlačí spotřebitele k přemýšlení o alternativách. Zároveň ale zůstávají v platnosti reálné bariéry: vysoká pořizovací cena, nedostatek informací a nereálná očekávání ohledně dojezdu.
Pro české čtenáře je klíčovým sdělením to, že přechod na elektromobil není o dosažení nemožného. Je o pochopení vlastních potřeb – a ty jsou pro většinu z nás už dnes plně pokryty současnou technologií.
