Trasa a podmínky: nic výjimečného, a právě to je pointa
Zvolili jsme běžnou víkendovou trasu, jakou podnikají stovky rodin. Start v Neratovicích, dál přes Zakšín směrem na Kokořínsko po silnici č. 9. Žádná dálnice, žádná speciální úsporná taktika. Prostě normální jízda s rodinou. Venkovní teplota se pohybovala mezi 17 a 20 °C, provoz byl slabý a plynulý.
Auto vyjíždělo s baterií nabitou zhruba na 70 %. Žádné speciální přípravy, žádné dohledávání nabíječek po trase. Vyjeli jsme, jeli, vrátili se. Přesně tak, jak to děláte se spalovacím autem. Jen s tím rozdílem, že po návratu domů jste místo tankování zapojili kabel do wallboxu.
Co ukázal palubní počítač
Po dojezdu domů jsme vyfotili displej palubního počítače. Trip „Od startu" hlásil následující:
Ujeto: 35,5 km
Průměrná spotřeba: 12,4 kWh/100 km
Čas jízdy: 48 minut
Průměrná rychlost: 44 km/h (dvakrát jsme stáli na semaforech, oprava silnic)
Spotřeba 12,4 kWh/100 km je u MG ZS EV na okreskách dosažitelná plynulou jízdou a silnou rekuperací — WLTP u tohoto vozu činí 17,3 až 17,8 kWh/100 km podle verze. Reálná čísla při jarní teplotě a klidné jízdě se tak dostávají výrazně pod oficiální normu. To je u elektromobilů typické: zatímco spalovací auta často laboratorní hodnoty v reálu nedosahují, u EV tomu bývá při rozumné jízdě naopak. V zimě nebo na dálnici se karta obrací.
Pro srovnání: při aktuálních domácích cenách elektřiny kolem 5 Kč/kWh (běžný tarif, bez zastropování) vychází tento výlet na zhruba 25 Kč za energii. I při vyšším tarifu do 8 Kč/kWh (veřejné AC nabíjení) jste do 40 Kč. Zkuste to s benzínem.
Fotovoltaika a wallbox: nabíjení, které nebolí
Po návratu domů přišel klíčový moment. Auto šlo okamžitě na wallbox. Bylo pozdní odpoledne, slunce ještě svítilo a domácí fotovoltaická elektrárna dodávala přebytky. Místo abychom je pouštěli do sítě za pár korun, nasměrovali jsme je rovnou do baterie auta.
Druhý den dopoledne slunce dokončilo práci — vůz byl nabitý na 80 %. Víc jsme nepotřebovali. A to je přesně ten vzorec, který u elektromobilu dává ekonomický smysl: jezdíte za slunce, nabíjíte za slunce. Energii na běžné denní popojíždění pokryje střecha domu.
Samozřejmě ne každý má fotovoltaiku. Ale i bez ní je domácí nabíjení na běžný tarif výrazně levnější než veřejné stojany — a hlavně pohodlnější. Ráno máte plnou baterii a nemusíte nikam zajíždět.
99% zdraví baterie po dvou letech: proč to není náhoda
Při poslední servisní prohlídce technik diagnostikoval stav baterie (SOH — State of Health): 99 %. Po dvou letech každodenního používání. To je číslo, které stojí za pozornost.
Degradace baterie je u elektromobilů jedním z nejčastějších strašáků potenciálních kupců. Realita je ale mnohem příznivější, než naznačují obavy. Moderní baterie — ať už NMC, nebo LFP — degradují výrazně pomaleji, než se čekalo. Data z tisíců elektromobilů ukazují průměrnou degradaci kolem 1,8 % ročně. Naše MG je pod tímto průměrem.
Co za tím stojí? Nabíjecí disciplína. Vůz nabíjíme téměř výhradně na 80 % kapacity. Není to žádná věda — v nastavení auta nebo wallboxu si jednoduše nastavíte limit a víc to neřešíte. Do 100 % nabíjíme jen výjimečně, před delší cestou. Těchto pár procent navíc za cenu rychlejší degradace baterie nestojí.
Druhý faktor (možná): převaha AC nabíjení. DC rychlonabíječky jsou skvělé na cestách, ale pro baterii představují vyšší zátěž. Když drtivou většinu nabíjecích cyklů absolvujete doma na wallboxu výkonem 7–11 kW, baterie to ocení.
Co si z toho odnést
Tenhle výlet nebyl o rekordech. Byl o tom, že elektromobil v roce 2026 funguje pro běžnou rodinu bez kompromisů. Ráno sednete, jedete na výlet, vrátíte se, zapojíte auto do zásuvky. Druhý den třeba opakujete, třeba ne. Závisí na tom, zda dojezd klesl pod hodnotu, kterou si chcete držet.
Ano, infrastruktura veřejného nabíjení není dokonalá - hlavně ty ceny. Ale klíčové zjištění zní: pokud máte možnost nabíjet doma, většinu času ji nepotřebujete. Pro delší trasy tu je, a síť se každým měsícem zahušťuje. Pro běžný život ale platí, že elektromobil se chová spíš jako mobilní telefon — nabijete ho, když spíte, a přes den jezdíte.