Americký jackpot pod horami
Podle nové studie US Geological Survey (USGS) se v oblasti Appalachians nachází odhadovaných 2,3 milionu metrických tun ekonomicky využitelného lithia. Jižní část pohoří, především v Karolínách, ukrývá přibližně 1,43 milionu tun lithného oxidu, zatímco severní Appalačan v Maine a New Hampshire drží dalších zhruba 900 000 tun. Geologové využili geochemický vzorkování, geofyzikální průzkumy a znalosti tektonické historie – pegmatity bohaté na lithium vznikly před více než 250 miliony let při formování superkontinentu Pangea.
Toto množství by teoreticky stačilo na výrobu baterií pro 130 milionů elektromobilů, 1,6 milionu velkých úložišť energie nebo 180 miliard notebooků. V přepočtu na současné dovozy by to USA pokrylo na 328 let. „Spojené státy byly před třemi desetiletími dominantním světovým producentem lithia a tento výzkum zdůrazňuje hojný potenciál získat zpět naši minerální nezávislost," uvedl ředitel USGS Ned Mamula pro Interesting Engineering.
Slovo „teoreticky" je zde na místě. Odhad pracuje s 50% pravděpodobností a samotné objevení zásob neznamená, že se zítra začne těžit. V USA jsou známé komplikace s povolováním ekologicky citlivých projektů a průzkumy bývají často desetiletí před prvním výkopem. Přesto jde o silný argument pro případné změny v regulaci a dotacích. USGS navíc upozornilo, že v severních Appalačanech existuje 10% pravděpodobnost, že skutečné zásoby dosáhnou až 7,4 milionu tun.
Finsko jako evropský průkopník
Zatímco Američané objevují, co mají pod zemí, Finové už kopou. Společnost Keliber Oy slavnostně zahájila provoz v dole Syväjärvi u města Kaustinen na západě Finska. Jde o první kompletní lithium řetězec v Evropě – od otevřeného dolu přes koncentrátor až po rafinerii bateriového hydroxidu lithia – a vše se vejde do 43 kilometrů. Projekt za 783 milionů eur financuje převážně jihoafrický těžební gigant Sibanye-Stillwater (80 %), zbývajících 20 % drží státní Finnish Minerals Group. Evropská investiční banka poskytla úvěr 150 milionů eur.
„Rozvíjí a zvyšuje nezávislost na dovozu z asijských zemí a Austrálie," řekl generální ředitel Keliberu Hannu Hautala. Když bude rafinerie v plném provozu – plánovaném do konce roku 2026 – měla by ročně vyrábět 15 000 tun bateriového hydroxidu lithia. To odpovídá zhruba 10 % současné evropské poptávky. Samotný provoz by měl zaměstnat kolem 300 lidí v regionu, kde žije pouhých 4 000 obyvatel.
Generální ředitel Sibanye-Stillwater Neal Froneman označil důl za „docela malý", ale „velmi, velmi důležitý" z technologického a strategického hlediska. V Kaustinen už navíc běží zkušební provozy a technický ředitel Sami Heikkinen uvedl, že první pytle produktu by mohly opustit závod ještě letos. Finský projekt tak může sloužit jako vzor – země jako Portugalsko nebo Česká republika sice drží lithium zásoby, ale dosud je nikdo nezprovoznil v průmyslovém měřítku.
Čínská dominance a evropská závislost
Proč je to důležité? Protože lithium figuruje na seznamu kritických surovin USA i EU a jeho dodavatelský řetězec je mimořádně koncentrovaný. Austrálie je sice největší světový producent, ale Čína ovládá většinu rafinace a zpracování. Podle USGS se globální produkční kapacita má do roku 2029 zdvojnásobit, přesto zůstává otázkou, kdo bude těžit zisky a kdo bude držet klíče od továrny.
Zajímavým detailem je, že USGS upozornilo na přímou geologickou paralelu mezi appalačskými pegmatity a odpovídajícími oblastmi v Irsku a Portugalsku. To naznačuje, že Evropa by mohla mít pod zemí víc lithia, než dosud předpokládala. Otázkou zůstává, zda dokáže vyřešit povolovací byrokracii rychleji než Spojené státy.
Co to znamená pro trh s elektromobily?
Krátkodobě pravděpodobně ne mnoho. Ceny lithia na světových trzích se v posledních dvou letech propadly z historických maxim k úrovni okolo 10 000 dolarů za tunu, což komplikuje ekonomiku nových těžebních projektů. Mnoho zahraničních investorů proto zpomalilo expanzi. Keliber a americké projekty však hledí dál než za roh – poptávka po bateriích pro elektromobily a úložiště energie má v příští dekádě několikanásobně narůst.
Větší domácí těžba lithia by v dlouhém horizontu mohla zmírnit geopolitická rizika, ale nepřinese okamžité zlevnění elektromobilů. Baterie tvoří stále 30–40 % ceny vozu a lithium je jen jednou z mnoha surovin. Důležitější než samotná těžba je schopnost postavit plně integrovaný evropský řetězec – od dolu přes chemickou rafinaci až po výrobu článků. A v tomhle směru Finsko udělalo první, byť zatím malý, krok.
Kdy začne Finsko komerčně vyrábět bateriový hydroxid lithia?
Komerční produkce je naplánována na konec roku 2026, plná kapacita by měla být dosažena do dvou let od zahájení provozu. Zkušební provozy rafinerie už běží.
Proč jsou ceny lithia nízké, když poptávka po elektromobilech roste?
Trh zažil v posledních letech převis nabídky z nových dolů v Austrálii a Jižní Americe, což ceny stlačilo. Dlouhodobý výhled však počítá s růstem poptávky, který by měl absorpcí přebytku ceny opět zvednout.
Může americké naleziště okamžitě snížit závislost na dovozu lithia?
Ne. Od průzkumu k prvnímu výkopem obvykle uběhnou desítky let, navíc v USA čelí těžební projekty složitým ekologickým a regulatorním překážkám. Naleziště tak spíše poskytuje strategickou rezervu než okamžité řešení.
