Při výběru elektromobilu se řeší dojezd, výkon a velikost baterie. Poloha nabíjecího portu obvykle zůstává až v technickém katalogu — dokud řidič nepřijede ke stojanu, jehož kabel vede z opačné strany, než čekal. Teprve tehdy se ukáže, že stejná parkovací pozice nemusí vyhovovat každému autu stejně.
Prošli jsme aktivní modely v katalogu EVMagazinu. U 102 z 123 evidovaných elektromobilů je poloha portu vyplněna; právě s touto skupinou pracuje následující přehled. Nejde tedy o průzkum všech aut na evropském trhu ani o měření délky kabelů jednotlivých sítí, ale o snímek aktuální české nabídky modelů v katalogu.
Pravý zadní roh vede, jednotný standard ale neexistuje
Nejčastější řešení je port vpravo vzadu: má ho 43 modelů, tedy 42,2 % aut s evidovanou polohou. Druhé místo drží levý zadní roh s 28 modely (27,5 %). Zadní část vozu tak dohromady využívá 71 z 102 vozů, téměř sedm z deseti.
| Poloha nabíjecího portu | Počet modelů | Podíl z 102 modelů |
|---|---|---|
| Vpravo vzadu | 43 | 42,2 % |
| Vlevo vzadu | 28 | 27,5 % |
| Vpravo vpředu | 15 | 14,7 % |
| Vlevo vpředu | 11 | 10,8 % |
| Uprostřed přídě | 5 | 4,9 % |
Data ukazují, proč nelze při stavbě ani používání nabíjecího hubu spoléhat na jediný „správný“ způsob parkování. Vedle zadních rohů má 26 modelů port na přídi; pět z nich přímo uprostřed. Pro ně může být nejpřirozenější zajet ke stojanu čelem. Auto s portem vzadu naopak často potřebuje stát tak, aby kabel pohodlně dosáhl k zadnímu blatníku.
Na konkrétních autech je rozdíl vidět okamžitě. Škoda Enyaq, Elroq, řada Volkswagenů ID. a Hyundai IONIQ 5 mají v katalogu port vpravo vzadu. Tesla Model 3 a Model Y, Volvo EX30 nebo Ford Explorer jej mají vlevo vzadu. Renault Mégane E-Tech, Kia EV3 či Nissan Ariya otevírají dvířka v přední části vozu, zatímco Hyundai Kona Electric a Dacia Spring mají konektor uprostřed přídě.
Proč se z drobnosti stává problém až na místě
Nejvíc záleží na kombinaci tří věcí: na straně stojanu, délce a vedení kabelu a na tom, zda je parkovací místo navrženo pro příjezd čelem, nebo pozadu. Na průjezdných rychlonabíjecích stanovištích nebývá problém tak výrazný — vůz si může zvolit vhodnější nájezd. V běžné řadě kolmých stání ale může špatná orientace znamenat, že kabel vede přes roh vozu, je zbytečně napnutý, nebo k portu nedosáhne pohodlně.
Právě proto není dobré posuzovat stanici jen podle počtu konektorů a maximálního výkonu. U vysokovýkonných stojanů hraje roli také ergonomie: kde stojí kabel, jak daleko se vytahuje a zda lze vedle auta normálně otevřít dveře. Výkon 300 kW nepomůže, pokud řidič musí řešit, jak vůz na malém stání natočit. Podrobněji jsme už vysvětlili, jak se liší domácí, AC a DC nabíjení; poloha portu je praktická vrstva navíc, kterou tabulka výkonů sama neprozradí.
Evropské nařízení AFIR sjednocuje především požadavky na veřejnou dobíjecí infrastrukturu a její technické parametry. Neurčuje však, na který roh karoserie mají automobilky umístit dvířka. Pro řidiče proto zůstává rozložení konkrétní stanice součástí každodenní zkušenosti, nikoli vyřešený standard.
Jak si před cestou ušetřit zbytečné manévrování
1. Zjistěte si polohu portu ještě před první delší cestou. U vlastního vozu je to samozřejmost, při půjčení, služebním autě nebo převzetí nového modelu se ale vyplatí podívat do specifikace. V katalogu má každé auto vedle výkonu a dojezdu také tuto praktickou položku.
2. Neobsazujte sousední stání „pro jistotu“. Pokud kabel na konkrétní stanici nedosáhne v běžné pozici, hledejte nejdřív jiné volné stanoviště nebo takové, které dovolí vhodný nájezd. Při špičce je blokování vedlejšího místa pro ostatní řidiče zbytečný problém.
3. U zastávky sledujte i typ stanice. Tesla u novějších lokalit postupně používá stojany s jiným řešením kabeláže; například pražský Supercharger na Zličíně jsme popisovali jako lokalitu se stojany V4. Ani v rámci jedné sítě proto není rozumné předpokládat, že bude každá stanice fungovat úplně stejně.
4. Nenechte se svést výkonem na displeji. Při plánování trasy se vyplatí vedle výkonu ověřit, zda daná lokalita nabízí průjezdná místa, kolik má stojanů a jaké jsou platební možnosti. Přehled způsobů platby u nabíjecích stojanů ukazuje, že i tento zdánlivě jednoduchý krok má více variant.
Co z dat vyplývá pro řidiče i provozovatele
Pro řidiče je závěr prostý: port vpravo vzadu je dnes v katalogu nejběžnější, ale rozhodně není univerzální. Téměř 58 % sledovaných modelů jej nemá právě tam. Zaujmout stání podle zvyku může vyhovovat jednomu autu a komplikovat nabíjení druhému.
Pro provozovatele je to důvod dívat se na design lokality očima různých aut, ne jen jednoho referenčního modelu. Průjezdná stání, rozumně vedené kabely a jasné značení nejsou designový nadstandard. S rostoucím počtem modelů s portem na přídi nebo na opačném zadním rohu jsou součástí toho, zda bude nabíjení fungovat i v reálném provozu bez zbytečných konfliktů.
