Benzin je nejdražší od roku 2022. Elektromobil ušetří, doma až čtyřnásobně

Co se ve skutečnosti stalo

Nejde o žádné ukončení saúdského vývozu ropy, jak zaznívá ve zkratkovitých výkladech. Jde o sérii výpadků, které se skládají dohromady.

Klíčovou roli hraje Hormuzský průliv. Jeho uzavření a útoky na lodní dopravu v Perském zálivu donutily Saúdskou Arábii přesměrovat ropu na západ — ropovodem přes vlastní území do přístavu Janbu u Rudého moře a dál potrubím přes Egypt do středomořského terminálu Sidi Kerir. Vývoz odtud podle dostupných dat v srpnu vyskočil na zhruba 2,3 milionu barelů denně z asi jednoho milionu v červenci.

Jenže i tahle náhradní cesta je zranitelná. Húsijské útoky srazily vývoz přes Bab al-Mandab téměř na nulu a 8. září zasáhly energetická zařízení přímo v Saúdské Arábii — podle agenturních zpráv si vyžádaly 73 zraněných a provoz některých zařízení se zastavil. Povstalci uvedli, že cílili na objekty Aramca v Abhá, Nadžránu a Džízánu. Ve čtvrtek 10. září přišel na řadu ropovod východ–západ; saúdské ministerstvo energetiky mluví o preventivním odstavení.

Výsledek je vidět na číslech: v srpnu vyvezla Saúdská Arábie kolem 3 milionů barelů denně — nejméně od začátku roku 2017. Největší vývozce ropy na světě je na devítiletém minimu.

Na pumpě to už je znát

Česko dopady pocítilo naplno. Podle údajů, které k 9. září zveřejnila ČTK, stojí benzin Natural 95 v průměru 44,22 Kč a nafta 47,79 Kč za litr. Benzin je na nejvyšší úrovni od srpna 2022, nafta nejdražší od letošního dubna. Meziročně je benzin dražší zhruba o osm korun na litru, nafta o třináct. Za jediný týden obě paliva přidala bezmála dvě koruny.

U nafty je ale namístě upřesnění, které se ve zkratkách ztrácí: letos na jaře byla dražší než dnes. Vláda kvůli cenám paliv sáhla od 8. dubna do 19. července 2026 k cenové regulaci — maximální povolená cena činila 8. dubna 49,59 Kč u nafty a 43,15 Kč u benzinu, přičemž skutečný celostátní průměr byl 6. dubna 48,51 Kč u nafty a 41,61 Kč u benzinu. Dnešních 47,79 Kč je tedy u nafty pod dubnovou úrovní; u benzinu jsme naopak výš, než kam se cena letos vůbec dostala. Po skončení regulace ceny znovu rostou a kabinet zatím další zásah neavizoval.

Co na to zahraniční analytici

V zahraničních analýzách se opakuje jedna teze: vysoká cena paliva je pro elektromobilitu silnější motor než dotace.

Mezinárodní energetická agentura ve své Global EV Outlook 2026 počítá pro letošek s prodejem kolem 23 milionů elektromobilů, tedy téměř 30 % všech prodaných aut na světě. Sama agentura růst ve druhém čtvrtletí spojuje s tím, že „energetická krize vyvolaná válkou na Blízkém východě vrátila kolísání cen paliv do centra pozornosti".

Regionální čísla za první polovinu roku jsou výmluvná: Evropa v prvním čtvrtletí meziročně přidala zhruba 30 %, asijsko-tichomořský region bez Číny 80 % a Latinská Amerika 75 %. V Brazílii, Indii, Austrálii a Vietnamu se prodeje mezi březnem a červnem proti loňsku zhruba zdvojnásobily. Meziroční růst zaznamenalo v prvním pololetí devadesát zemí.

Analytická společnost Wood Mackenzie na to navazuje scénářem, kterému říká „electric shock". David Brown, ředitel výzkumu energetické transformace, k němu poznamenává, že „pokud se tyhle síly sejdou najednou, může být dopad na přechod k elektromobilům dramatický". V základním scénáři tvoří elektromobily do roku 2040 čtvrtinu světového vozového parku; v šokovém scénáři až o polovinu víc. Poptávka po ropě by v takovém případě do roku 2040 klesla o 5 milionů barelů denně, zhruba na 99 milionů, a předčasně by se mohlo zavřít kolem čtyřiceti rafinerií.

Brown zároveň nešetří výhradami. Scénář stojí na investicích do surovin ve výši asi 45 miliard dolarů během deseti let, přičemž úzkým hrdlem je měď, a na tom, že distribuční soustavy zvládnou nápor řízeným nabíjením. Nic z toho není hotová věc.

Střízlivější pohled nabízí samotná statistika náhrady ropy. Elektromobily podle IEA loni globálně nahradily 1,7 milionu barelů denně, z toho zhruba milion připadá na Čínu. Do roku 2030 má být toto číslo trojnásobné, kolem 5 milionů barelů. Pro srovnání: světová spotřeba ropy se pohybuje nad 100 miliony barelů denně. Elektromobilita trh s ropou mění, ale sama o sobě šok na Blízkém východě nevyváží.

Kdy elektromobil skutečně ušetří

Tady se obecné teze musí potkat s českým ceníkem. Počítejme se spotřebou 18 kWh na 100 km, což je realistická hodnota běžného kompaktního elektromobilu v kombinovaném provozu. A počítejme poctivě — u paliv průměrnou cenu, ne tu nejvyšší v republice, takže totéž musí platit i pro nabíjení.

Ceny veřejného nabíjení vycházejí z ceníku služby Dobíjení ČEZ / FutureGo účinného od 1. června 2026.

Z tabulky plyne závěr, který se do nadšených zahraničních komentářů obvykle nevejde. Domácí nabíjení ve zvýhodněné sazbě je proti naftě zhruba čtyřikrát levnější — tady je rozdíl tak velký, že ho výkyvy cen ropy jen prohlubují.

Na veřejném rychlonabíjení se úspora smrskne, ale nezmizí. Registrovaný řidič zaplatí na vlastní síti svého operátora za rychlonabíjení nad 150 kW 11,40 Kč/kWh v nejvyšším tarifu a 12,40 Kč ve středním — tedy 205 až 223 Kč na sto kilometrů proti 287 Kč za naftu. Bez měsíčního paušálu vyjde stejný stojan na 15,90 Kč/kWh a provoz se naftě v podstatě vyrovná.

Sazby přes dvacet korun za kilowatthodinu do běžného rozpočtu nepatří. Platí se za ně roaming u cizích sítí — u Ionity 22,40 Kč, u některých menších operátorů až 25,40 Kč za kWh. Počítat s nimi jako s běžnou cenou je totéž jako tvrdit, že řidič spalovacího auta tankuje výhradně u dálnice a jen na nejdražší pumpě v zemi. Tak se spotřebitel nechová. Registrace u operátora je zdarma a sazbu srazí o desítky procent, takže drtivá většina nabíjení proběhne v levnějším pásmu — a u jednoho a téhož stojanu tak může vyjít kilowatthodina na necelých dvanáct korun i na víc než dvacet, podle toho, jakou kartou se řidič prokáže.

Extrémy přitom existují na obou stranách a férové srovnání je musí odsunout stejně. Také benzin má svou „dálniční" cenu. Čerpací stanice u dálnic a rychlostních silnic si podle sektorového šetření ÚOHS drží proti okolním pumpám přirážku přes pět procent; v praxi se rozdíl mezi nejlevnější stanicí v okolí a dálniční pohybuje běžně v jednotkách korun na litru — v konkrétním srovnání z letoška šlo o šest korun, tedy tři stovky na jedno naplnění padesátilitrové nádrže. Nikoho by nenapadlo počítat provozní náklady naftového auta z ceny na nejdražší dálniční pumpě. Proto v tabulce výše stojí na obou stranách ceny, za které lidé skutečně tankují a nabíjejí — průměr u paliv, běžný registrovaný tarif u elektřiny — a krajní hodnoty jsou uvedené zvlášť jako to, čím jsou: výjimkou.

Paušál se ovšem musí vyplatit. Tarif za 100 Kč měsíčně se proti bezplatnému zaplatí zhruba od 29 kWh načerpaných na rychlonabíječce, tedy asi po 160 kilometrech. Tarif za 300 Kč dává smysl až zhruba od 200 kWh měsíčně, což odpovídá více než tisícovce kilometrů ujetých čistě na veřejném rychlonabíjení. Kdo většinu energie natankuje doma a na stojan zajíždí jen na cestách, vystačí si s levnějším programem.

Rozhodující proto není, jestli ropa stojí 80 nebo 110 dolarů. Rozhodující je, jestli má člověk kde zaparkovat u vlastní zásuvky — tam je rozdíl řádový. Kdo nabíjí výhradně veřejně, ušetří spíš jednotky až desítky procent a musí si pohlídat tarif. To je rozdíl mezi rodinným domem a panelákem, a žádný ropný šok ho sám nevyřeší.

Výjimka opačným směrem: Supercharger blízko domácí ceny

Roaming za dvacet korun je jeden extrém. Existuje ale i opačný, o kterém se mluví míň — a dokládá ho naše databáze Tesla Superchargerů. Sazby v ní vycházejí přímo z Tesly a mimo špičku se u některých stanic blíží nákladům na domácí nabíjení.

Vezměme Supercharger v Plzni — šest stání o výkonu 150 kW, otevřený i vozům jiných značek. Mimo špičku, tedy zhruba mezi desátou večer a osmou ranní, tam majitel Tesly zaplatí 6,70 Kč za kilowatthodinu. Při spotřebě 18 kWh na 100 km to znamená zhruba 121 korun na stovku.

Srovnejme to s ostatními řádky naší tabulky. Běžné rychlonabíjení vyjde na 205 až 223 korun, nafta na 287 korun, doma se nabíjí za 63 až 81 korun. Supercharger mimo špičku tedy ušetří proti naftě přes padesát procent a od domácí zásuvky ho dělí zhruba dvojnásobek místo čtyřnásobku. Ve špičce je sazba necelý dvojnásobek té noční a řidiči jiných značek platí víc než Tesly — méně s předplaceným tarifem, nejvíc bez něj. A pozor na jeden detail: když je stanice plná, účtuje Tesla poplatek za obsazení 10 Kč za minutu, který levnou sazbu rychle smaže.

Praktický důsledek je zřejmý. Řidič bez vlastní zásuvky, který bydlí nebo pracuje poblíž Superchargeru, se dokáže ekonomice domácího nabíjení výrazně přiblížit — stačí nabíjet večer nebo brzy ráno. Pro obyvatele panelových domů, kterým chybí nejsilnější argument elektromobility, je to nejschůdnější cesta.

Háček je v počtu. V Česku eviduje naše databáze dvanáct Superchargerů se 120 stáními — v Brně, Hradci Králové, Humpolci, Jamném, Kamenném Újezdu, Lovosicích, Olomouci, Ostravě, Plzni, Praze Zličín, Čestlicích a ve Vestci. Všechny jsou otevřené i jiným značkám. Hustší síť by přitom netlačila ceny dolů jen u Tesly — konkurenční tlak na ostatní operátory je ta část rovnice, kterou u nás nikdo neplatí.

Jedna poznámka na okraj: celý výpočet výše počítá jen s energií. Servis do něj nevstupuje — a kdyby vstoupil, elektromobilu by spíš pomohl. Jednodušší pohon znamená žádné výměny oleje, méně filtrů a díky rekuperaci i delší životnost brzd; Consumer Reports vyčíslil majitelům elektromobilů zhruba poloviční náklady na údržbu a opravy, jiné přehledy pracují s rozdílem kolem 40 %. Platí to ale až s odstupem. Analýza servisních dat společnosti We Predict ukázala, že v prvním roce provozu vycházel servis elektromobilu naopak dráž — diagnostika trvá déle a hodinová sazba specialisty je vyšší. Teprve ve třetím roce se kumulativní náklady dostaly zhruba o 30 % pod spalovací vozy.

Co sledovat dál

Americká EIA očekává, že produkce na Blízkém východě bude v nejbližších měsících postupně růst, jak se zprůchodňuje Hormuz a rozjíždějí náhradní trasy. Zároveň ale počítá s tím, že omezení vývozu z regionu potrvají do konce roku.

Pro ceny u českých pump to znamená, že prostor pro rychlý návrat pod čtyřicet korun zatím není. A pro trh s elektromobily, že argument provozními náklady bude v příštích měsících znít hlasitěji než kdykoli od roku 2022 — s tou výhradou, kterou ukazuje tabulka výše.

Zdraží ropný šok i nabíjení elektromobilu?

Přímá vazba je slabá. Česká elektřina se z ropy prakticky nevyrábí — mix stojí na jaderných a uhelných zdrojích a obnovitelných zdrojích. Silná drahá ropa se do cen elektřiny propisuje jen nepřímo, přes ceny plynu a přes nákladovou inflaci. Skokové zdražení nabíjení po vzoru pump proto čekat nelze, i když zdražení distribuce či regulovaných složek je jiná kapitola.

Vyplatí se kvůli cenám paliv přejít na elektromobil hned teď?

Záleží především na tom, kde budete nabíjet, a na ročním nájezdu. S vlastní zásuvkou a nájezdem nad zhruba 15 tisíc km ročně se rozdíl v provozních nákladech počítá v desetitisících korun za rok. Kdo je odkázaný jen na veřejné nabíjení, ušetří výrazně méně — při registrovaném tarifu kolem 12 Kč/kWh zhruba pětinu proti naftě — a měl by si předem spočítat, jestli se mu vyplatí paušál. Přesnou návratnost ale určuje pořizovací cena konkrétního vozu, ne cena nafty.

Může se Hormuzský průliv uzavřít úplně?

Průliv je už nyní pro lodní dopravu vážně narušený, nikoli hermeticky uzavřený. Úplná a dlouhodobá blokáda by zasáhla zhruba pětinu světového obchodu s ropou a vedla by k cenám, proti nimž je současných 108 dolarů za barel mírných. Právě proto producenti i odběratelé budují náhradní trasy — saúdský ropovod na Rudé moře, potrubí přes Egypt a emirátský terminál Fudžajra leží mimo průliv.