Píše se leden 2026 a obchodní válka mezi EU a Čínou nabírá nový, byrokratický směr. Místo transparentních cel, která alespoň přinášejí peníze do evropského rozpočtu, zvažuje Evropská komise zavedení cenových podlah pro modely vyrobené v Čínské lidové republice. Tento posun vyvolává ostrou kritiku z řad odborníků, kteří v něm vidí nebezpečný precedens.
Kritika z Kielu: „Fiskální propadák a ráj pro lobbisty“
Jedním z nejhlasitějších odpůrců tohoto návrhu je Julian Hinz z Kielského institutu pro světovou ekonomiku. Ten označil minimální importní ceny za „nejhorší ze všech řešení“. Proč? Rozdíl je v toku peněz.
Zatímco cla fungují jako daň, která končí v pokladně EU (a může být teoreticky využita na podporu domácího průmyslu), minimální ceny pouze nutí čínské výrobce prodávat dráže. Rozdíl mezi jejich náklady a vynucenou prodejní cenou tak zůstane v jejich kapsách. „EU by nesla administrativní náklady na kontrolu tohoto byrokratického monstra, ale vzdala by se příjmů a posílila by tak právě ty dodavatele, proti nimž chce zasahovat,“ vysvětluje Hinz.
„Překapacita čínské výroby se tímto neodbourává, nýbrž politicky legitimizuje. Evropský trh bude i nadále pod tlakem, zatímco čínští výrobci získají vyšší marže garantované EU.“ – Julian Hinz
Mýtus o nezájmu: Problém není v elektřině, ale v cenovce
Celá tato debata o clech a minimálních cenách se odehrává na pozadí častého argumentu skeptiků, že o „elektromobily není zájem“. Realita trhu však ukazuje něco jiného. Poptávka existuje a roste, ovšem ne tak rychle, jak si někteří představitelé plánovali. Problémem je však cenová bariéra, kterou evropští výrobci zatím nedokázali efektivně prolomit. Tradiční značky z EU často neumí (nebo nechtějí) nabídnout dostupný elektromobil, zatímco Čína to dokáže.
Vlády se tak ocitají v pasti: ve jménu ochrany domácích značek uměle zvyšují ceny konkurence. Výsledkem je pokřivený trh, kde chybí zdravý konkurenční boj v cenotvorbě. Zákazník tak buď nákup odloží, nebo zaplatí více, než by musel.
Důkaz místo slibů: Efekt „MG4“
Že je cena rozhodujícím faktorem, jasně dokazují prodejní čísla z konce minulého roku. Model MG4 zaznamenal v prosinci nejvyšší prodeje roku 2025. Důvod? Agresivní cenová politika, kdy tento dospělý elektromobil bylo možné v rámci akce pořídit za necelých 600 000 Kč.
Jak jsme psali v našem článku o cenovém šoku MG4, trh na takovou nabídku reagoval okamžitě. To boří mýtus o nezájmu o technologie – lidé chtějí jezdit levněji a moderněji, ale nechtějí přeplácet.
Řešení existuje: Otevřít trh, ale dotovat jen „domácí“
Cla i minimální ceny mají jedno společné – trestají zákazníka vyšší cenou. Nebylo by lepším a odvážnějším řešením bariéry zcela zrušit? Pokud by EU umožnila volný dovoz, čínské automobily by se na trh dostaly se svými reálnými, nízkými cenovkami. To by zpřístupnilo elektromobilitu širokým masám a rozhýbalo trh.
Ochrana evropského průmyslu by pak neměla formu zákazů, ale pozitivní motivace. Vlády by mohly nabídnout dotace, ovšem výhradně pro zákazníky, kteří si zakoupí vůz vyrobený v Evropě.
Tento model by narovnal podmínky: čínský výrobce by mohl svobodně prodávat (bez dotace, ale levně), zatímco evropský výrobce by díky dotaci pro koncového klienta mohl cenově konkurovat. Zákazník by zvítězil v obou případech. Bohužel, realita je zatím jiná. Jak ukazuje aktuální příklad z Německa, kde vláda začíná dotovat elektromobily bez rozdílu původu, tedy i čínské, Evropa svou šanci na chytrou podporu vlastního průmyslu zatím spíše promarňuje. Píšeme zatím, protože finální podoba dohody ještě není potvrzena.
- Proč jsou minimální ceny špatný nápad:
- Vytvářejí obrovskou byrokratickou zátěž a prostor pro korupci.
- EU přichází o miliardy z cel, zatímco extra zisk končí u čínských značek.
- Nezlevňují elektromobilitu pro koncové zákazníky.
