Zprávy o obrovském nerostném bohatství pod Krušnými horami elektrizují evropský průmysl. Ložisko se rozkládá pod německým Cínovcem (Zinnwald) i jeho českým jmenovcem. Na německé straně se odhaduje zásoba až 1,6 milionu tun uhličitanu lithného. Na české straně, kde projekt připravuje společnost Geomet, se hovoří o podobně významném objemu. Dohromady tak jde o strategicky nejvýznamnější surovinový zdroj na kontinentu.
Tento krušnohorský projekt, založený na těžbě z pevné horniny (cinvalditu), však není osamocen. Další masivní zásoby lithia se skrývají v geotermálních vodách v oblasti Hornorýnského příkopu na jihozápadě Německa. Tyto zdroje dohromady vytváří silný základ pro budoucí evropskou soběstačnost a posilují strategickou autonomii kontinentu, který je dnes téměř zcela závislý na dodavatelském řetězci ovládaném Čínou.
Dvě cesty k lithiu: Hornina a termální voda
Evropská cesta k lithiu má dvě hlavní podoby. Zatímco projekt v Krušných horách počítá s moderní hlubinnou těžbou rudy, projekty v Hornorýnském příkopu, vedené společnostmi jako Vulcan Energy Resources či EnBW, sázejí na přelomovou technologii přímé extrakce lithia (DLE) z termálních solanek.
Tento proces je považován za mimořádně ekologický. Horká voda, vyčerpaná z hlubin, nejprve vyrobí v elektrárně čistou energii a teplo. Následně z ní speciální filtry "vyberou" rozpuštěné ionty lithia, a ochlazená voda se vrací zpět do podzemí. Společnost Vulcan tento přístup nazývá „Zero Carbon Lithium“, tedy bezuhlíkové lithium, protože celý proces může být poháněn vlastní geotermální energií. Myšlenka, že by evropské automobilky jako Volkswagen, BMW, Mercedes-Benz, ale i Škoda Auto, mohly využívat lokální a prakticky bezemisní surovinu, je pro budoucnost klíčová.
Realita versus naděje: Faktor času a technologie LFP
Navzdory obrovskému potenciálu je na místě mírnit přehnaný optimismus. Cesta od geologického průzkumu k plně funkčnímu komerčnímu dolu trvá mnoho let. Odborníci u všech projektů odhadují, že první lithium by se mohlo na trhu objevit nejdříve koncem tohoto desetiletí. Získání povolení, výstavba a odladění nových technologií si vyžádá čas a miliardové investice.
A právě zde vstupuje do hry technologický vývoj. Bylo by chybou se domnívat, že nástup baterií typu LFP význam těžby lithia snižuje. I LFP (lithium-železo-fosfátové) baterie samozřejmě lithium potřebují, je to jejich základní stavební kámen. Jejich rostoucí popularita však mění poptávku po konkrétní formě této suroviny.
Zatímco dnes dominantní baterie NMC (nikl-mangan-kobalt) vyžadují pro katody s vysokým obsahem niklu dražší a složitěji vyrobitelný hydroxid lithný, bateriím LFP stačí cenově dostupnější uhličitan lithný. Německé projekty se zaměřují primárně na produkci vysoce kvalitního hydroxidu. Pokud by se tedy trh masivně přiklonil k LFP, mohlo by to snížit poptávku po prémiovém produktu. Poptávka po lithiu jako takovém však s rostoucím počtem elektromobilů nadále dramaticky poroste.
Německé a české lithiové projekty jsou bezpochyby strategickým milníkem. Představují reálnou šanci na snížení kritické závislosti a vybudování kompletního evropského bateriového řetězce. Nejde však o okamžité řešení. Je to příslib do budoucna, jehož naplnění bude záviset na rychlosti realizace, ekonomické návratnosti a dalším vývoji na dynamickém trhu s bateriemi.
