Bilance cesty: 3 455 km, 662 kWh, dvanáct dní
V předchozích dílech seriálu jsme popisovali první stovky kilometrů cesty tam a vedra na jihu Itálie. Teď, po návratu domů, máme kompletní čísla za celou cestu z 2. do 13. července 2026: Praha – jih Itálie – zpět přes Veronu, dohromady 3 455 najetých kilometrů.
Za celou trasu jsme do auta dobili 662,09 kWh energie — 622 kWh na rychlonabíječkách Ionity a Tesla Supercharger na trase a 40 kWh jednou doma před odjezdem. Vychází z toho průměrná spotřeba kolem 19,2 kWh/100 km. Palubní počítač auta nám za cestu ukazoval mírně optimističtějších 18 kWh/100 km, naše vlastní přepočítání z účtenek za nabíjení dalo 19 kWh — v obou případech jde o číslo, které jsme u SUV této velikosti (a s klimatizací bojující proti italským 38 °C) rozhodně nečekali.
Vůz bez problémů urazí čistě po dálnici 350 km. V případě že bychom chtěli dorazit s min. nabitou baterií tak zřejmě i těch 400 km by XPENG zvládl. Naše nejčastější nabíjení probíhalo po 300 km. I tak to bylo časově mezi 2,5 až 3 hodinami. Což byla doba, po které jsme si chtěli protáhnout nohy.
Kolik nás stálo nabíjení
Nabíjení na cestě tam i zpět nás na Ionity a Tesla Supercharger stálo dohromady 280 eur, tedy zhruba 6 722 Kč za 622 kWh. Průměrná cena na rychlonabíječkách tak vyšla na přibližně 0,45 €/kWh (necelých 11 Kč/kWh) — což je cena za pohodlí a rychlost dálničních DC stanic, ne za nejlevnější možnou elektřinu. K tomu jedno domácí nabíjení 40 kWh za 160 Kč. Dohromady 6 882 Kč za veškerou energii na 3 455 km.
K tomu je potřeba připočítat dálniční poplatky, které platí každé auto bez ohledu na pohon: rakouské a italské dálnice a dvojí průjezd Brennerem nás přišly na dalších 4 738 Kč. Celkové náklady na cestu (energie + mýto) tak činí 11 620 Kč, což při 3 455 kilometrech dělá zhruba 3,4 Kč/km se vším všudy. Samotná energie ale skutečně vyšla pod 2 Kč/km — a to je číslo, které srovnatelné dieselové kombi na stejné trase spíše nezvládne. A zvláště v současné době, kdy za hranicemi potkáte cenu nafty či benzínu okolo 50 Kč za litr.
Nejpohodlnější cesta na dovolenou, jakou jsme kdy autem jeli
Technická čísla jsou fajn, ale to hlavní, co si z cesty odnášíme, je pocit z jízdy. Tři a půl tisíce kilometrů v jednom autě s rodinou prověří ledacos, a XPENG G6 v tomhle ohledu překvapil — bylo to nejtišší a nejpohodlnější auto, se kterým jsme kdy na dovolenou vyrazili. Odhlučnění interiéru, komfortní podvozek i prostor pro čtyři lidi se zavazadly na dvanáct dní fungovaly bez jediné stížnosti — což u dlouhé cesty s dětmi něco znamená.
Samořízení, které opravdu drží pruh a umí i couvat na neznačené místo
Během cesty jsme často nechávali auto pracovat samo — asistenční systém hlídal rozestup od vozidla vpředu i pruh, a při potřebě přejel do vedlejšího pruhu sám, jakmile jsme naznačili blinkrem. Na dálnicích plných italských kamionů a proměnlivého provozu to výrazně snížilo únavu za volantem, přestože jsme samozřejmě zůstávali plně za volantem a systém jen asistoval.
Stejně dobře si auto poradilo i s automatickým parkováním na místech, kde chybělo kompletní vodorovné značení — typická situace na italských parkovištích u pláží nebo v centrech měst. Auto rozpoznalo volný prostor i bez viditelných čar a zaparkovalo bez zaváhání. Tohle byl jeden z momentů, kdy nás vůz opravdu překvapil — u levnějších asistenčních systémů bývá právě tohle první věc, která přestává fungovat.
OTA aktualizace za jízdy přidala funkci one-pedal
Uprostřed cesty nám auto samo stáhlo softwarovou aktualizaci, která přidala plnohodnotnou jízdu s jednim pedálem — auto od té chvíle brzdilo rekuperací podobně agresivně jako Tesla, a v běžném provozu jsme prakticky přestali sahat na brzdový pedál. Je to dobrá ukázka toho, proč jsou OTA aktualizace u elektromobilů tak cenné: auto, které jsme si koupili, se během vlastnictví reálně zlepšuje, aniž bychom museli cokoli platit navíc nebo jezdit do servisu.
Má to i druhou stranu mince — časté a užitečné aktualizace zpomalují pokles ceny vozu, protože model tři roky po uvedení funguje softwarově jinak (a lépe) než při premiéře. I tak čekáme, že ojetá XPENG budou na trhu dostupnější než srovnatelně stará Tesla — čínská značka v Evropě teprve buduje historii a důvěru, což se na cenách ojetin zpravidla podepisuje.
Dvanáctiminutové nabíjení, na které jsme si rychle zvykli
Nejvíc nás překvapilo, jak rychle jsme si zvykli na tempo nabíjení. Zastávky u rychlonabíječek nám běžně trvaly kolem dvanácti minut — tedy pokud zrovna IONITY neprotestovalo. Ale o tom více v našem článku, kde srovnáváme zkušenost s IONITY a Superchargem. Nezřídka se stávalo, že auto bylo nabité dřív, než se rodina stihla vrátit od stánku s kávou nebo z toalet, a museli jsme je trochu popohánět zpátky k autu. Nutno přiznat, že ne všem se to popohánění líbilo. 😀